Vyberte stránku
Vliv životních pravd, které v dobré víře vtloukáme svým dětem do hlavy.

Vliv životních pravd, které v dobré víře vtloukáme svým dětem do hlavy.

Jako rodiče to myslíme dobře, dáváme dětem rady do života a mnohdy si neuvědomujeme, jaké katastrofální následky mají tyto životní pravdy, které v dobré víře z naší životní zkušenosti vtloukáme dětem do hlavy. Jaké jsou důsledky takových životních přesvědčení? Podělím se o poslední příklad jednoho známého.

Tak si zrovna krátíme dlouhou chvilku při čekání v servise povídáním. No spíše to bylo poslouchání. A tak pozorně poslouchám, jak se jeho myšlenky a slova převalují přes klasická témata emigrantů, politiky, zkaženého dálničního úseku v Ostravě. Je plný vnitřního hněvu a rozhořčení z bordelu a nespravedlnosti, která tady panuje. Díky mým zvídavým otázkám se dostáváme konkrétněji k jeho životu a začíná se v nich rýsovat jednotná nit, která se jeho životním příběhem táhne. Nejprve má jen slabé kontury, ale za chvíli začíná být stále výraznější. Jeho život je boj s nespravedlností tohoto světa. (Pokračování textu…)

Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

 

Je krásné sledovat, jak si libujeme v hledání viníků. Nic tak člověku nepomůže, jako najít viníka. Cítím se blbě, tak to na někoho musím co nejrychleji hodit. Ono se mi pak náramně uleví. To si alespoň často myslíme. Opak je sice pravdou, no ale co. Skutečné příčiny svých trápení a problémů jsme nevyřešili, a tak nás zatěžují a trápí dále. A v tomto rozmanitém vesmíru, se vždy najde někdo, nebo něco, co nám bude ochotně hrát to naše divadlo. Opravdu se zaposlouchejte do mluvy lidí, jak si stěžují tamhle na šéfa, na souseda, na manželku, na politiky a na bůh ví co všechno, co může za jejich blbé pocity. V podstatě většina lidí se o ničem jiném ani nebaví. Dokonce to vypadá často i logicky a pravdivě, ale pravda je úplně jinde.
Třeba sousedka, které má strašné migrény a bolesti hlavy, si přichází stěžovat na hluk, který dělá rodina nad ní a jí z toho málem může prasknout hlava. Máme viníka, bolí mne hlava – můžou za to Ti darebáci, co tak hlasitě dupou. Jasné. No hlava sivce bolí dále, sousedé taky s hlukem nějak nepřestávají a když ano, tak jako na potvoru venku začnou sekat trávu a o nový zážitek je hned postaráno. No ale alespoň víme z čeho to máme .o)) Tedy myslíme si. Skutečnost je úplně jiná. (Pokračování textu…)

Co má společného záměr a potřeba na velkou?

Co má společného záměr a potřeba na velkou?


Co je to záměr? A co má společného s potřebou na velkou? Mnoho. Už teď prozradím netrpělivému čtenáři, že to první, co mají tyto dvě zdánlivě nespojitelné věci společného, je jednoduchý fakt. A to ten, že bez nich by náš život dost dobře nebyl možný. Záměr je naše vnitřní síla – rozhodnutí, které nás naviguje na cestě životem. Například, dva mají stejnou těžkou nemoc, ale jiné záměry. Jeden má záměr “budu se léčit” a druhý “budu zdravý”. Ten první se dlouhé roky léčí, ale výsledky nic moc a ten druhý se brzy uzdraví. Rozhoduje o tom právě jejich záměr.  Potřebu na velkou vysvětlovat nemusím, to každý zná. A co tedy mají společného?

V nedávné době mi pomohla si to uvědomit taková veselá příhoda, o kterou s s vámi rád podělím.

Byla sobota a já něco nakupoval, zrovna jsem vycházel z potravin a chystal se do elektra. V  tom se ozvalo bříško s informací, že bych si měl pospíšit, že je něco na cestě. No tak si říkám: “ještě to elektro”, a pak pojedu zpět na chaloupku, kde vykonám onu oblíbenou úlevnou činnost. Znáte to, není nad to se dobře vy… Pak ještě po cestě autem se bříško připomnělo a já vyhodnocoval, jestli to zvládnu až na chaloupku, nebo bude rozumnější se začít poohlížet po nějakém vhodném místě pro vykonání této potřeby. Jenže jsem si říkal, tady to bude jen nějaká ušmudlaná benzínka, tak raději to vydržím. (Pokračování textu…)

Jejda, uprchlíci z Afriky, náš strach a co s tím vším?

Jejda, uprchlíci z Afriky, náš strach a co s tím vším?

Nesleduji zprávy, noviny ani televizi a přesto se ke mne to důležité dostane. V poslední době to byla videa o tom jak vlna uprchlíků všechno ničí a válcuje. Nebudu tady dávat odkaz, protože nechci šířit je, ani to co představují. Mám pocit, že je to jedna z důležitých zpráv. Ne snad díky obsahu, ale díky tomu, co vyvolává v nás. A to je to, o co tu skutečně jde. Okomentoval jsem nějaké video chlápka, který ukazoval právě tyto záběry plné násilí a nabádal chlapy do posilovny, aby se tomu uměli postavit a bojovat. Jak to tedy vnímám? Tady je má odpověď jednomu mému kamarádovi a i tobě, pokud tě to zajímá.

Nejsem zodpovědný za vás, ale v prvé řadě za sebe. Jsem zodpovědný za své vyzařování, konání a akce. A pokud vidím někoho, že říká a hlavně vytváří dojem, že toto je pravda a toto je černé a žádné jiné, bez hlubšího pochopení toho, že to je jenom jeho pravda a nevidí tu druhou stranu, tak to mám potřebu prostě okomentovat a na tu druhou stranu poukázat. O to víc pokud ten dotyčný zasévá byť nevědomě v lidech strach, ze kterého pak mají konat. Což přesně ty videa spolu s tím člověkem zařizovaly. Podívej se na ta videa a uvědom si pocit, který v tobě vyvolaly. A přesně proto tady jsou. Aby v lidech vyvolaly strach. Pokud chceš jednat ze strachu, jednej. Neříkám, že se mi to co je na těch videích líbí a nevím jak bych reagoval v takových situacích násilí – možná násilně. Kdo ví. To budu řešit až mi to zaklepe na dveře – pokud se to stane. Věřím a dělám vše pro to aby se to nestalo. (Pokračování textu…)

Poselství Tvé nemoci – Tvého problému.

Poselství Tvé nemoci – Tvého problému.

Tvá nemoc nebo problém za tebou přišel, aby  Ti ukázal co v sobě máš nevyřešeného. Není to soupeř, se kterým je třeba bojovat a porazit ho, je to přítel a partner, informace – je to zpětná vazba, která Ti oznamuje, že ses někde vychýlil z kurzu, z rovnováhy a harmonie. Je to kontrolka Tvého auta, která svítí, aby Tě upozornila a nasměrovala Tvou pozornost tím správným směrem.

Bojuješ snad s blikající nebo svítící kontrolkou v autě ? Vezmeš kladívko a rozmlátíš ji, potvoru jednu blikající, aby si už od ní měl klid? Nebo před ní chceš utéct, a tak jí přelepíš, nebo se díváš jinam, aby si ji neviděl?  Nebo to obkecáš a říkáš si “no to je jen kontrolka, to se nic neděje, však auto zatím jede”? Nebo to hodíš na druhé? “Ať s tím někdo něco udělá, vždyť mě tady svítí kontrolka a to se mi nelíbí. Někdo by to měl vyřešit, něco s tím udělat.” Můžeš použít všechny tyto neúspěšné strategie, ale asi správně tušíš, že problém, který Ti ta kontrolka signalizuje, přetrvává a časem se ozve s větší urputností a razancí a bude Ti znepříjemňovat život o to víc. Bude žadonit o vyřešení až to jednou bude tak silné, že už to nebudeš moci ignorovat. Vesmír prostě použije silnější páku. Ne snad proto, že by Tě neměl rád. Právě naopak, protože Tě miluje a chce Ti pomoct se toho zbavit. Jenže Ty děláš mrtvého brouka.

(Pokračování textu…)

Proč se to děje? Jak to vypadá, když vnější odráží vnitřní.

Proč se to děje? Jak to vypadá, když vnější odráží vnitřní.

 

Je to úžasné hřiště tady na této Zemi. Všichni tady máme vše, co potřebujeme. Opravdu všichni. Dnes jsem byl běhat v parku a potkal jsem kamarádku, která se mnou sdílela nějaký problém, který jí trápí, a tak jsem si chvíli povídali a opět jsme na to narazili. Na co? Na to, proč se to děje.

Proč zažíváme trápení, bolest, lítost proč zažíváme beznaděj, ve které nedokážeme pomoci těm, které máme rádi. Proč trpí zvířata, proč lidé, a proč já? Proč je na nás ten nebo onen takový? Každý máme nějaká svá trápení a každý jsme si asi někdy položili tu otázku PROČ? A naše logika a mysl začala hledat, pídit se, analyzovat, spojovat, uvažovat, a často na to i přišla. A vesměs byla úplně vedle!

Například jednoho mého kamaráda bolely záda, a když jsme si o tom povídali, tak nejhorší na tom bylo, že se té bolesti nedokáže zbavit. Logika hledá, kdy to začalo, s čím to souviselo, kdy se to projevuje, kdy je to nejhorší, kdo za to může. A tak logika třeba přišla na to, že to má od té doby, co zvedal těžké věci a něco mu tam škublo. Aha, tak to je ono, něco se mi tam pokazilo – posunulo se atd. Navíc logika přijde na to, že se to zhoršuje, když prší, takže vyvodí důsledky, že to voda zhoršuje, a pak také, když zvedáte těžké věci. No jo, tak to musím k doktorovi, prozíravější k masérovi a ještě více prozíravější a uvědomělí hledají, jak to souvisí s tělem a co jim tím tělo chce říct. Třeba, že si toho moc nakládají na záda- to je taky logické, že? Když mne bolí záda… A protože to bolí už dlouho, tak bude logickým závěrem, že si toho na svá bedra berete příliš už dlouho. Tak to bychom měli.  No jo, jenže výsledek jako u kamaráda je, že to už řadu let řeší a je to všechno na prd. Bolí to stejně. Tak moje otázka, co je na tom všem nejhorší – No to, “že se toho do prdele nemůžu zbavit”. Pokud jste pozorní, zaznělo to v rozhovoru už podruhé. Na začátku a teď znovu. Tak a teď k věci. Takže PROČ to má?

(Pokračování textu…)