Jako rodiče to myslíme dobře, dáváme dětem rady do života a mnohdy si neuvědomujeme, jaké katastrofální následky mají tyto životní pravdy, které v dobré víře z naší životní zkušenosti vtloukáme dětem do hlavy. Jaké jsou důsledky takových životních přesvědčení? Podělím se o poslední příklad jednoho známého.

Tak si zrovna krátíme dlouhou chvilku při čekání v servise povídáním. No spíše to bylo poslouchání. A tak pozorně poslouchám, jak se jeho myšlenky a slova převalují přes klasická témata emigrantů, politiky, zkaženého dálničního úseku v Ostravě. Je plný vnitřního hněvu a rozhořčení z bordelu a nespravedlnosti, která tady panuje. Díky mým zvídavým otázkám se dostáváme konkrétněji k jeho životu a začíná se v nich rýsovat jednotná nit, která se jeho životním příběhem táhne. Nejprve má jen slabé kontury, ale za chvíli začíná být stále výraznější. Jeho život je boj s nespravedlností tohoto světa.On je samozřejmě tím spravedlivým hrdinou, který se jen tak nevzdá.  Dělá bojová umění, a tak bojovat umí. Je na to pyšný. A samozřejmě je vděčný, že se umí prát a bojovat, protože jeho život je plný boje. V mládí s kluky, kteří si ho dobírali protože byl malý a suchý, později jako vyhazovač v baru s lidmi, kteří si ho dobírali, protože si mysleli, že na ně nemá. Ale vždy jim ukázal, jak se mýlí. Natřel jim to! Pak se zasekne a říká mi, „Vždyť to znáte, také děláte bojová umění, tak co vám budu povídat, neustále musíte narážet na nějakého blbečka, který si na Vás chce honit triko a ego“. Absolutně ho zaskakuji výrokem “  já to mám úplně jinak – tohle neznám“.  Nevěří tomu, a tak podotýkám, že bojové umění už dělám dvacet let a nikdy, opakuji nikdy za tu dobu, jsem je na ulici nebo v životě nepotřeboval použít. Prostě vím, že svět je v pohodě a nikdo nemá důvod na mne útočit, nevyhledávám a nevytvářím konflikty.  Trochu to nechápe, a tak se povídání a boj jeho života přesouvá od kluků do sféry, která se nedá moc umlčet pěstmi, ani silnými svaly. Bojuje se systémem, s korupcí, se soudy, které jsou nespravedlivé a trestají ho za to, co neudělal. Ptám se jestli tuto nespravedlnost už zažil dříve a on, že celý život, a tak se přesouváme pomalu do jeho dětství, kde zažíval velkou nespravedlnost. Jeho sestra něco provedla a on za to hodně dostal, nemohl se bránit, nikdo ho nevyslechl, a tak v něm vznikly programy “ je to nespravedlivé“ a „trestají mne za něco, co jsem neudělal a nemůžu se bránit“ a tyto programy, které opakovaně zažívá, mu z života z mého pohledu vytvářejí celkem peklo. A asi si říkáte, „no dobrá, ale jak to souvisí s výchovou a s tím, co dětem vtloukáme v dobré víře do hlavy?“. No právě.

Právě proto, že si neuvědomuje, netušíme, anebo víme, ale zapomínáme, jak to tady v tomto vesmíru doopravdy funguje, (za všemi našimi domněnkami, přesvědčeními, vymyšlenými zákony, morálkou apod.), a že jsou tady pro všechny platné zákony vesmíru a života. Například, že všichni ve vnějším světě zažíváme svůj vnitřní. Že cokoliv, o čem jsme vnitřně přesvědčení, pak musíme žít, a tím vytváříme koloběh, ve kterém zažíváme svá přesvědčení. Tím se přesvědčujeme o pravdivosti těchto přesvědčení, tak je ještě více umocňujeme, a tím je ještě více zažíváme. Považujeme je za neměnnou a pro všechny platnou realitu života a vůbec nás nenapadá, že je to jen ta „naše realita života“. Často říkáme „tak to prostě je, chodí“, čímž si uzavíráme možnost to změnit.  A protože máme své děti rádi, tak se je snažíme připravit na tuto realitu života, a tím zařídíme jen jednu jedinou věc. Pokud nám totiž uvěří, a to se stane, když to opakujeme dost často, tak pak to bude i jejich realita života. Tak jako u tohoto kolegy, který na základě svého přesvědčení vtloukal své milované dceři do hlavy, že „Co si nevybojuje, to nemá“. Uvědomte si, jaký život to vytvoří, pokud tomu jeho dcera uvěří a ona uvěří! Tatínka miluje, tatínek je bůh a on to říká často, má spousty zkušeností, ví, jak to tady funguje. Znovu si jen uvědomte, jaký život tohle přesvědčení vytvoří? Realitu, ve které bude muset neustále zažívat, že co si nevybojuje, to nemá. Takže k ní nic nepřijde jen tak. O lásku, o peníze, o místo, o pozornost druhých, prostě o vše, bude muset bojovat. Doslova. To chcete, aby vaše děti žili? Věřím, že ne. 

Takže až se příště uslyšíte, jak vtloukáte svým dětem do hlavy nějakou skutečnost, položte si otázku: „A jakou chci pro své dítě skutečnost? Chci, aby to žilo stejně, tak jako já?“ Jak chcete, aby to žilo? A vy jste s tím v pohodě? Opravdu to nemůže být ani o chlup lepší?
Pak jim třeba můžete říci „Život je krásný  a ty jsi úžasný člověk, přitáhneš si do života jen samé pěkné věci“. Nebo „Život tě má rád a vždy se o tebe postará, vždy budeš mít vše, co od života potřebuješ„. Nemusíte tomu věřit, stačí, že tomu budou věřit vaše děti a ony tomu, jak už jsem výše psal, věřit budou. Říkáte to přeci Vy – jejich bohové. A pak z toto bude ta realita, kterou budou žít.

No nestojí to za pokus?

Ještě nevěříte? Podívejte se na svůj život, peníze, vztahy, práci a uvědomte si, co vám o tom říkali rodiče? Možná si nepamatujete, jak ta přesvědčení vznikla, ale vsadím se, o co chcete, že to, co zažíváte, je vždy v souladu s tím, jak o tom vevnitř smýšlíte, jak to máte vevnitř nastaveno. „Bez práce nejsou koláče, zadarmo Ti nikdo nic nedá, no na Tebe tak někdo čeká, apod“.  A nejde jen o děti, i my to v sobě můžeme změnit, pokud se pro to rozhodneme. I Vy si můžete říci, toto už dále nechci zažívat a budu to mít jinak.

Jen připomenu na závěr, že jsme to my, každý sám za sebe, kdo si tvoříme svou realitu. Jaká bude, o tom rozhodujeme opět jen my. A to, že tomu možná nevěříme, nic nemění na faktu, že to tak je a že to budeme zažívat.

 

Comments

comments

Share This