Setká-li se světlo s tmou, pak tmu naplní svým světlem a ta není již tmou, ale je světlem. Tma neumírá, neodchází, není naštvaná a nespřádá plány na odplatu. Tma je nepřítomností světla a je-li světlo přítomné, pak tma není… Vy jste to světlo. Vy jste světlem tohoto světa a nic nepřichází než skrze vás. Vy tvoříte realitu, svět. Změníte-li se, své vědomí, pak se změní svět. To je transformace vědomí. Tvoříte tak nový svět! Tím, že si uvědomujete své světlo, to, že jste světlem, a že světlo naplňuje tmu. To je moc vědomí, moc lásky, proti této moci je všechno slabé! Vnímáte-li něco jako “špatné”, je to “tmou”, jste-li vy světlem, pak stačí, když si to uvědomíte. V okamžiku uvědomění jste vysvobozeni. Naplnili jste totiž tuto tmu svým světlem, svou láskou a ona již není tmou… To je zázrak jedné věci.
Příběh o síle a neuvěřitelném dosahu lidského odhodlání, víry a snu. Příběh který i pokud znáte, je dobré si znovu oživit. Příběh o tom co vše může vzejít z rukou a mysli jednoho člověka.
Máme sílu změnit běh věcí, změnit osud, změnit svět. Jsme tvůrci našich životů a ty ovlivňují ostatní. Vlastně nám nepatří. Jsou svázány od narození až do smrti s životy ostatních. Jsme součástí jednoho živoucího organismu a vše co děláme, jej ovlivňuje. Máme neskutečný vliv skrytý v každém malém kroku a gestu, který uděláme. Co vše může vzejít z rukou a mysli jednoho člověka?
Dopřejte si kapku nadhledu a zmenšete svůj problém za necelé dvě minuty. Máte tu moc. Že to není tak jednoduché? A to je právě ono. Vaše přesvědčení určují Vaši realitu a to co zažíváte. A pokud si myslíte a jste přesvědčeni, že Váš problém je vážný a obrovský, pak budete zažívat i obrovské a vážné následky. Anebo… Jde to i jinak, jednodušeji. Je to na Vás.
Po shlédnutí tohoto videa jsem si v úžasu uvědomil: Když jsem všechno toto zvládl, abych tady byl, tak už je cokoliv dalšího přede mnou hračka. A jestliže toto vše, život řídil sám, bez mého přičinění, tak bych mu raději neměl stát v cestě. Takže smekám a nechávám se unášet proudem života a jeho nezměrnou inteligencí.
Je nádherné dubnové sobotní dopoledne, na chaloupce teplo z kamen, za okny kupy sněhu, ideální čas si uvařit dobrý čaj, být společně s dětmi a zahrát si hru. Lukášek se těší na dětské sázky a dostihy.
Při tom jak padají čísla a já slyším „ super vyhrál jsem 5, jak jsem chtěl, škoda, že nepadla 3, mohl jsem vyhrát 15 “, mi dochází, jak nám hry odráží náš život a naše chování v něm. Jak v nich reagujeme stejně jako v životě, a tak jsou špičkovým trenažérem. Například tady si uvědomuji, že Lukáškovi chybí vděčnost za to, co má. Na místo, aby se radoval z toho, čeho dosáhl a užil si to, se ihned přepíná do modu nespokojenosti – mohl jsem mít více. Ladím se na to, co dalšího nám hra o nás napoví a co užitečného se ve hře můžeme naučit.