Je nádherné dubnové sobotní dopoledne, na chaloupce teplo z kamen, za okny kupy sněhu, ideální čas si uvařit dobrý čaj, být společně s dětmi a zahrát si hru. Lukášek se těší na dětské sázky a dostihy.

P1100353

Při tom jak padají čísla a já slyším „ super vyhrál jsem 5, jak jsem chtěl, škoda, že nepadla 3, mohl jsem vyhrát 15 “, mi dochází, jak nám hry odráží náš život a naše chování v něm. Jak v nich reagujeme stejně jako v životě, a tak jsou špičkovým trenažérem. Například tady si uvědomuji, že Lukáškovi chybí vděčnost za to, co má. Na místo, aby se radoval z toho, čeho dosáhl a užil si to, se ihned přepíná do modu nespokojenosti – mohl jsem mít více. Ladím se na to, co dalšího nám hra o nás napoví a co užitečného se ve hře můžeme naučit.

Nemusí jít přeci vždy nutně jen o vítězství.

A tady si uvědomuji první lekci. Jak to máte, chcete za každou cenu vyhrát a jdete přes mrtvoly a plačící děti, nebo naopak nevyhrát, protože by byli druzí smutní? Nebo víte, že stejně nevyhrajete? Nebo je pro vás daleko důležitější si to užít, ať dopadnete jakkoliv?
A jak je to ve vašem životě? Předpokládám, že naprosto stejně.

Další lekce  – záměr. Co vlastně chci? Vždy před hodem si jasně uvědomuji, co vlastně chci, jaké číslo má padnout a proč. Tak si o něj požádám, představím si ho, udělám kouzelnou formuli a hups, je tam 5, tak jak jsem si přál, další hod 2, opět jak jsem chtěl. Další 6 a 2, tak jak jsem si přál. Má milovaná Miška konstatuje „ ty máš, ale štěstí“ ano mám z 5 ti hodů 4 podle přání, úžasné…

Umět si správně přát a vytvořit „záměr“, který je bez zbytečného chtění a přitom silný, je v dnešním životě přinejmenším výhodné.
Používáte „záměr“ ve hře? A v životě?  Neustále vytváříme záměry, které se nám v životě dějí, ať už vědomě „ tato schůzka dopadne ideálně“ nebo s podvědomým záměrem „ strašně to potřebuji, ale protože se mi teď nedaří, tak to stejně nevyjde“.  Zkuste to chvíli sledovat ve svém životě, budete překvapeni.

No a ve hrách se můžeme úžasně trénovat. Navíc děti se rychle učí. Lukášek v 6-ti letech mou strategii ihned odkoukává a začíná si dávat záměr taky a světe div se, funguje to. Má ohromnou radost a my s ním.

Další lekce přichází opět od Lukáška. Když to není podle plánu, je to tak, jak to má být, i když to tak třeba nevidíme. Padne nějaké číslo, ale ne to, co chtěl a ihned hází znovu, že se kostka odrazila a neplatí to. Hodí nějaké číslo a skončí na políčku, kde je penalizován. Přitom, kdyby si nechal číslo, které sice nechtěl, ale padlo, jel by na políčko, ze kterého se může rozhodnout, kam se chce přemístit a dostal by tak přesně to, co chtěl, i když jinou cestou. Myslím, že často je to v našich životech přesně takto. Nedějí se věci přesně podle plánu, tak tlačíme na pilu, stresujeme a přitom, kdybychom to nechali tak a nechali se unášet životem, zjistíme, že by nás dovedl přesně tam, kam potřebujeme, jen jinou cestou.

Díky tedy za lekce a za příležitosti se něčemu opět naučit.  Snad jsem vás trochu inspiroval. A pokud máte další lekce, které se díky hrám učíte vy, nebo vaše děti napište je, prosím, do komentáře, rád se nechám inspirovat.


 

Comments

comments

Share This