Jaké je zakódované poselství pohádek?

Saint Michael and the Dragon

Slyšíme hlas svého srdce, který po něčem touží. Ten hlas je umlčován rozumem předhazujícím různé strachy a katastrofické scénáře. Podporován systémem, kulturou a normálností. „Tak to přeci dělají všichni, tak neblbni a buď normální“.
A co nám o tom říkají pohádky?  Nějaký chudák, často nepobral moc chytrosti, odchází do světa, aby se tam setkal se svým strachem, charakterizovaným  netvorem, drakem, čarodějem, nějakou temnou silou, nebo čímkoliv, co znamená nějakou patálii, nepříjemnost a problémy, kterým by se nejraději všichni ROZUMNÍ vyhnuli.  Samozřejmě to ze startu nikdy neví. Ví, že půjde o zkušenosti, ale nemá vůbec páru o jaké. Někdy má i společníky, rozumné chytráky, kteří toho rozumu pobrali více a tak pochopitelně nechtějí jít do těch nepříjemností a tak se ho snaží zlanařit, aby se na to vybodnul a šel snadnější cestou. Jenže ve hře, je ještě často něco, po čem jeho srdce touží – třeba princezna.
A proto se náš hrdina pouští do těch peripetií nahánějících strach a hrůzu, zdolává je a učí se. Získává zkušenosti a také nové přátelé, mnohdy i z říše zvířat či různé kouzelné nadpřirozené bytosti.
Nakonec se chudák vrací jako hrdina obohacený zkušenostmi, novými zázračnými přáteli, nějakou princeznou, nebo dívkou a královstvím k tomu. A co v tom tedy můžeme najít?

(Pokračování textu…)

Jaké pitomosti říkáme (nejen) jako rodiče?

Children bebek water 1230068 nevitVčera jsem si udělal pohodový den a zašel na malé náměstíčko, sedl si tam na trávu, nechal se prohřívat sluníčkem a začetl se do knížky. Tu a tam jsem se podíval kolem a vnímal ten krásný vzduch jara. Voněla tráva, ovíval mne svěží vítr a všude zpívali ptáci. Kolem bylo rušno, vnímal jsem důchodkyně, které si na lavičce vyprávěly, jak byl život jiný, děti které si hrály a maminka se svým ročním děťátkem, které fascinoval vodotrysk a tak ho zkoumalo a chtělo si hrát s vodou. V tu chvíli jsem zaslechl větu: „Nechceš si počkat na bazének na chalupě?“

Všiml jsem si, jak dítě nechápavě zíralo na svou matku, svého boha. Tak vysoká, dokáže tolik věcí a neví, že voda je tady a teď, teď je přece ta úžasná chvíle si s ní hrát. Pak asi pochopilo, že to máma myslela ze srandy a začalo si opět hrát s vodou, chtělo jí poznávat ještě více. Maminka to zopakovala znovu. Tu samou otázku a naléhala na dítě. Nevím proč, asi měla strach, že onemocní, že je voda plná bacilů a mohlo by se dítě nakazit.

(Pokračování textu…)