Včera jsem si udělal pohodový den a zašel na malé náměstíčko, sedl si tam na trávu, nechal se prohřívat sluníčkem a začetl se do knížky. Tu a tam jsem se podíval kolem a vnímal ten krásný vzduch jara. Voněla tráva, ovíval mne svěží vítr a všude zpívali ptáci. Kolem bylo rušno, vnímal jsem důchodkyně, které si na lavičce vyprávěly, jak byl život jiný, děti které si hrály a maminka se svým ročním děťátkem, které fascinoval vodotrysk a tak ho zkoumalo a chtělo si hrát s vodou. V tu chvíli jsem zaslechl větu: „Nechceš si počkat na bazének na chalupě?“
Všiml jsem si, jak dítě nechápavě zíralo na svou matku, svého boha. Tak vysoká, dokáže tolik věcí a neví, že voda je tady a teď, teď je přece ta úžasná chvíle si s ní hrát. Pak asi pochopilo, že to máma myslela ze srandy a začalo si opět hrát s vodou, chtělo jí poznávat ještě více. Maminka to zopakovala znovu. Tu samou otázku a naléhala na dítě. Nevím proč, asi měla strach, že onemocní, že je voda plná bacilů a mohlo by se dítě nakazit.
Uvědomil jsem si, jaké pitomosti často jako rodiče říkáme. Dítě žije v přítomnosti, nezná naše pojmy jako potom. Žije teď a tady, něco, co mi jsme hluboce zapomněli. Proto se tak raduje a skotačí, prožívá život. Protože ten se dá prožívat jen teď. Nemůžete ho prožívat zítra. Ani včera ho nemůžete prožívat. Můžete ho prožívat jen teď. Stejně je to s radostí a se vším. Jakmile to odložíme, nedopřejeme si to. Protože jsem zrovna tak silně vnímal tu přítomnost všemi smysli, chápal jsem to dítě a uvědomil si, jak říkám svému synovi stejné pitomosti, jako potom a pak.
Nejhorší je, že nám to jednou děti uvěří. Uvěří nám, že žít se dá až pak. A v tu chvíli přestanou žít a začnou jen přežívat. Začnou dělat vše proto, aby mohli žít až pak, až bude vše hotovo, udělané, zajištěné koupené atd. Jenže to nebude nikdy. Protože žít nemůžeme pak, ale jenom teď. A každou sekundu je k tomu nová příležitost. Takže si to jdu užít. Vlastně mne teď napadá, když jsem to slovo napsal, že toto slovo to v sobě má zakódováno. Být u toho když žijeme. U ŽÍT. Být u toho vědomí ať děláme, co děláme, nebýt myšlenkami jinde.