Tento dotaz jsem dostal od kamaráda a zároveň klienta, říkal jsem si, že by to mohlo zajímat více lidí a tak mou odpověď uvádím zde. Je to samozřejmě má zkušenost za posledních dvacet let práce s lidmi a se sebou . Je to můj pohled na věc, neříkám že je to dogma i když se v mnoha směrech bude shodovat s jinými pravdami. Ono totiž pravda za těmi našimi osobními iluzemi je jen jedna. Spíše než pravda, jsou to zákonitosti a ty nás všechny bez výjimky ovlivňují.
Vše co zažívám v této realitě je důsledek mé volby – mého přesvědčení, mého životanázoru, který je souborem mých myšlenek a přesvědčení o mne, o druhých a o životě. O čemkoliv se přesvědčím ať sám nebo za pomocí knih či autorit – pak budu muset díky výše uvedenému žít. Některá přesvědčení přijímáme automaticky formou výchovy, jiná jsou sociálně kulturní – systémová a jiná rodinná, no a ten zbytek si vyrobíme sami – jsou osobní .o) Z toho co jsem napsal by někdo mohl mít dojem, že pokud řada přesvědčení je kulturních a rodinných, tak jsme si je nevybrali. Z určitého nadhledu si však sami vybíráme dobu, rodinu a kulturu do které se narodíme, takže i toto je naše volba a nemá smysl se snažit vinit někoho jiného.
Myšlenky tvoří skrze energii pocitů a emocí. Tím, že se snažím poznat pravdu a neuvědomuji si, že ji vytvářím, tak cokoliv poznané v co se rozhodnu věřit následně žiji jako pravdu a skutečnost a mám tendenci přesvědčovat sebe i druhé o tom, že to je skutečnost. Neuvědomuji si však, že to je jen má skutečnost, kterou žiji a zažívám díky svému přesvědčení. Ano mohu potkat lidi, kteří zažívají stejnou nebo podobnou skutečnost a také se to bude dít, protože podobné přitahuje podobné a vrána k vráně sedá. Bude mne to ještě více podporovat a přesvědčovat, že to je skutečnost a pravda. Budu o tom ještě více mluvit a (Pokračování textu…)
Láska vítězí, láska nepotřebuje bojovat. Je jako světlo, které nebojuje s tmou, prostě jen je a svou přítomností prozařuje tmu, stejně tak jako v přítomnosti lásky mizí strach, nenávist, zlost, lítost a další zatěžující emoce. Vnímáme, že potřebujeme do svých životů přidat více lásky. Všechno co děláme okořenit láskou. Nejde o vnější podmínky ale o esenci lásky, kterou můžeme prozářit každé naše slovo a každý náš čin, který nás neviditelnými nitkami sounáležitosti spojuje s druhými. Ale jak to udělat? Jak milovat toho kdo nám ublíží? To nejtěžší na světě je poznat sám sebe. Poznat kdo ve skutečnosti jsme pod maskami osobností a ega. Poznat pro co jsme skutečně přišli jako průzkumníci na tento svět.
Krásné video od Wingmakers které se toho všeho dotýká. A pokud se dodíváte až do konce věřím, že pochopíte jak aktivovat lásku, jak přizvat ctnosti srdce, které jsou právě tou esencí lásky do svého života a proč to vlastně dělat.
Zdá se skoro jasné, že když má někdo nějaký vážný problém, třeba i zdravotní, udělá vše proto, aby se ho zbavil a byl v pohodě. A natož ,když je ten problém smrtelný. A jak to s námi lidmi je ve skutečnosti?
Jeden známý ruský léčitel udělal zajímavý pokus. Vytáhl z lékařské kartotéky skupinu, dejme tomu, 500 ( čísla si nepamatuji přesně) nevyléčitelně nemocných lidí. Jednalo se o lidi s rakovinou, kterým lékaři řekli, že pro ně nemohou nic udělat, protože jejich nemoc je nevyléčitelná a že tedy umřou.
Těmto lidem tento léčitel nechal zaslat pozvánky s tím, že pokud dorazí na jeho akci, vyléčí je. Dalo by se předpokládat, že většina dorazí, když už jim nikdo jiný nepomůže a zbývá jim jen čekat na smrt.
Co chceme to nemáme a jen se za tím honíme. Co nechceme toho se jak na potvoru nemůžeme zbavit. Co musíme nebo bychom měli, k tomu se nemůžeme dokopat a co nesmíme, to stále děláme. Nejsme srandovní ? Je to vše jinak. Pokud se nám podaří vymazat CHCI NECHCI MUSÍM a NESMÍM ze své hlavy pak budeme mít vše a přitom to půjde samo. O nic nebudeme usilovat a vše bude dostatek. Uvidíme, že vše je v nejlepším pořádku právě tak, jak to je.
Stále si myslíme, že naše životy a sami sebe musíme nějak vylepšovat. Něco jim chybí a proto to musíme doladit. Musíme se ještě něco naučit, nebo odučit. Změnit své návyky, nebo to jak vypadáme, získat další informace, získat ještě tamto a onamto a pak už budeme šťastní. A to je akorát dobrý obchod pro spousty lidí, kteří na tom vydělávají a snaží se nám nabulíkovat, že ještě zrovna toto co nabízí, je to jediné co potřebujeme ke štěstí. A my tomu často jako bulíci uvěříme a pak zase něco nemáme a tak to chceme a zase něco musíme a nesmíme. Koloběh se znovu roztáčí.
Má zkušenost je o tom, že je to zase přesně naopak. To jediné co potřebujeme je zbavit se všech těchto přesvědčení a iluzí které nás omezují a právě ony jsou zdrojem neustálého stresu a toho že nežijeme ten šťastný život.
Vše je dokonalé tak jak to je i my jsme jedineční dokonalý tak jak jsme jen to nevidíme. Je to jako s přírodou vždy když si člověk myslel, že tam je něco v nepořádku a chtěl to vylepšit, napravit, tak to byl dlouhodobě průser, a s našimi životy je to stejné.
Takže z mého pohledu to co potřebujeme je zbavit se všech těch nesmyslů, kterým jsme uvěřili a které se na nás dále hrnou všemi směry. Je přeci informační doba a my potřebujeme informace – což je jen další nesmysl, tak jich do sebe hltáme více a více. A ony nás IN FORMUJÍ to znamená zformují – změní, když je pustíme dovnitř. Když jim uvěříme tak se stanou našim přesvědčením a to pak žijeme. Otázka jestli to předsvědčení, kterému uvěřím mne dělá šťastnějšího nebo uhoněnějšího. A jak to máte Vy?
Dnes ráno byla taková mlha, že jsem viděl jen pár kroků před sebe a tápal jsem na cestě, kterou pravidelně chodím se synem do školy. V tu chvíli mi to došlo. Když přijde mlha do našich hlav, je to úplně stejné. Vše, co bylo před tím tak jasné, je zastřeno, a my nechápeme, jak se to jen mohlo stát. Znáte také ten pocit? Pro něco jsme se v životě rozhodli, přesně jsme věděli, co chceme, co je potřeba udělat, měli jsme jasno, cítili jsme radost, nadšení a zaplavila nás ohromná energie. Pak se něco ale stalo. Ani nevíme pořádně co. Jen cítíme, že to není jaksi ono, že je to jiné, než to bylo. Jasno vystřídal zmatek, nadšení – strach, jistotu nahradily pochybnosti. Co se to stalo?
Přišla mlha. Vše co bylo tak jasné, je najednou zastřeno. A s mlhou a zastřením přichází nejistota a strach. Někdo se může ptát, odkud se vzala, odkud přišla? Jak dlouho tady bude a co tady dělá? Někdo se začne rozčilovat, nechce mlhu a tak se s ní snaží bojovat. Nic z toho ale není podstatné, navíc nemůžete vyhrát nad mlhou, jen plýtváte svou energií. Někdo to zase vzdá. Uvěří tomu, že to byl jen sen, že to v co uvěřil, není skutečné, najednou to nevidí, a proto to neexistuje.
Tak jako v přírodě se objevuje mlha, tak se objevuje i v našich životech. To se prostě stává, je to součást života. A co s tím, když se objeví?
