Dnes ráno byla taková mlha, že jsem viděl jen pár kroků před sebe a tápal jsem na cestě, kterou pravidelně chodím se synem do školy. V tu chvíli mi to došlo. Když přijde mlha do našich hlav, je to úplně stejné. Vše, co bylo před tím tak jasné, je zastřeno, a my nechápeme, jak se to jen mohlo stát. Znáte také ten pocit? Pro něco jsme se v životě rozhodli, přesně jsme věděli, co chceme, co je potřeba udělat, měli jsme jasno, cítili jsme radost, nadšení a zaplavila nás ohromná energie. Pak se něco ale stalo. Ani nevíme pořádně co. Jen cítíme, že to není jaksi ono, že je to jiné, než to bylo. Jasno vystřídal zmatek, nadšení – strach, jistotu nahradily pochybnosti. Co se to stalo?
Přišla mlha. Vše co bylo tak jasné, je najednou zastřeno. A s mlhou a zastřením přichází nejistota a strach. Někdo se může ptát, odkud se vzala, odkud přišla? Jak dlouho tady bude a co tady dělá? Někdo se začne rozčilovat, nechce mlhu a tak se s ní snaží bojovat. Nic z toho ale není podstatné, navíc nemůžete vyhrát nad mlhou, jen plýtváte svou energií. Někdo to zase vzdá. Uvěří tomu, že to byl jen sen, že to v co uvěřil, není skutečné, najednou to nevidí, a proto to neexistuje.
Tak jako v přírodě se objevuje mlha, tak se objevuje i v našich životech. To se prostě stává, je to součást života. A co s tím, když se objeví?
Je to tak jednoduché.
Když se například rozhodnete jít ráno se synem do školy a najednou vše zastře mlha, co uděláte? Řeknete si „aha, tak to se nikam nedá jít, škola neexistuje ani cesta a tak nikam nejdeme“. Vím, že si s tím nelámete hlavu a děláte, jakoby se nic nestalo, jdete stejně, protože víte, že existuje jak cesta, tak okolní budovy a tak i váš cíl – vaše škola. A to, že to nevidíte, nic na situaci nemění. Stačí, že znáte směr a vidíte pár metrů před sebe. Někdy však může být mlha tak hustá, že opravdu nevidíte ani na krok. To pak nezbývá než počkat, až mlha přejde. Přijmout ten fakt. Všechno se nakonec unaví. Nic nevydrží věčně. Ani mlha.
Lidé, kteří za mnou přicházejí, mají často právě tu mlhu v hlavě. Někdy se dokonce mlha usadila v jejich hlavách a životech na dlouhou dobu. Pomohu jim podívat se nad mlhu. Je to jako když vyjedete z mlhy do hor. Jste najednou nad mlhou, vidíte ten nádherný výhled, uvědomujete si vše kolem, celý ten krásný svět a můžete si také uvědomit, že ti dole to nevidí. A můžete pochopit, že to je právě to, co se Vám před chvílí stalo. Nic se nezměnilo, vše je stejné, jen to zastřela mlha. Ta mlha byla ve vaší hlavě a Vy jste uvěřili té mlze, tomu co Vám ukazovala. Uvěřili jste, že ta mlha, ty pochybnosti, ten strach je skutečný. A tak i lidé, kteří za mnou přicházejí, si uvědomují, že to není skutečnost, že skutečnost je za tou mlhou a ta jí jen překrývá. Pak mohou jít dále i v mlze. Třeba pomaleji, opatrněji, ale mohou jít dále.
S těmi, kteří nedokážou vystoupit nad mlhu, něco je natolik tíží a poutá, že své vědomí nemohou povznést, hledáme ty pomyslná pouta. Pokud se pak rozhodnou, mohou je přestřihnout. Používám metodu RUŠ, která je úžasným pomocníkem právě na zbavení se těchto zátěží. Znovu připomínám, ta mlha je jen a jen v našich hlavách a můžeme se nad ní povznést, nebo ji rozpustit. Jsou to jen naše představy a iluze o světě, které pak každodenně zažíváme a protože je zažíváme, připadají nám skutečné. Vzpomeňte si na mlhu v přírodě. Skutečnost je za ní. Ona může být její součástí, ale jen dočasnou. Nakonec mlha stejně zmizí a paprsky slunce zalijí svět.
A pokud přetrvává dlouho, máme tu úžasnou schopnost představivosti. Schopnost povznést své vědomí nad mlhu a představit si jak to tam vypadá. Přestat se soustředit na mlhu, ale jít za ní, nad ní. Pak nám může být navigátorem i v mlze.