Tento dotaz jsem dostal od kamaráda a zároveň klienta, říkal  jsem si, že by to mohlo zajímat více lidí a tak mou odpověď uvádím zde. Je to samozřejmě má zkušenost za posledních dvacet let práce s lidmi a se sebou . Je to můj pohled na věc, neříkám že je to dogma i když se v mnoha směrech bude shodovat s jinými pravdami. Ono totiž pravda za těmi našimi osobními iluzemi je jen jedna. Spíše než pravda, jsou to  zákonitosti a ty nás  všechny bez výjimky ovlivňují.
Vše co zažívám v této realitě  je důsledek mé volby – mého přesvědčení, mého životanázoru, který  je souborem mých myšlenek a přesvědčení o mne, o druhých a o životě. O čemkoliv se přesvědčím ať sám nebo za pomocí knih či autorit – pak budu muset díky výše uvedenému žít. Některá přesvědčení přijímáme automaticky formou výchovy, jiná jsou sociálně kulturní – systémová a jiná rodinná, no a ten zbytek si vyrobíme sami – jsou osobní .o) Z toho co jsem napsal by někdo mohl mít dojem, že pokud řada přesvědčení je kulturních a rodinných, tak jsme si je nevybrali. Z určitého nadhledu si však sami vybíráme dobu, rodinu a kulturu do které se narodíme, takže i toto je naše volba a nemá smysl se snažit vinit někoho jiného.
Myšlenky tvoří skrze energii pocitů a emocí. Tím, že se snažím poznat pravdu a neuvědomuji si, že ji vytvářím, tak cokoliv poznané v co se rozhodnu věřit následně žiji jako pravdu a skutečnost a mám tendenci přesvědčovat sebe i druhé o tom, že to je skutečnost. Neuvědomuji si však, že to je jen má skutečnost, kterou žiji a zažívám díky svému přesvědčení. Ano mohu potkat lidi, kteří zažívají stejnou nebo podobnou skutečnost a také se to bude dít, protože podobné přitahuje podobné a vrána k vráně sedá. Bude mne to ještě více podporovat a přesvědčovat, že to je skutečnost a pravda. Budu o tom ještě více mluvit a s každým rozhovorem ještě více umocňuji zhutňuji tuto mou realitu. Budu se o tom snažit najít další informace, ale zase si neuvědomuji že si přitahuji informace v závislosti na mém přesvědčení, stejně jako lidi. Prostě vše, co jakoby harmonicky vibruje s mým přesvědčením -souhlasí s ním, podporuje ho, díky zákonu přitažlivosti přitahuji do svého života. Je to takový začarovaný kruh. Nic to, ale nemění na faktu, že to je jen má skutečnost, kterou zažívám já a další se stejnými přesvědčeními. Jiní to mohou a také mají úplně jinak. Ale ty já vesměs ve „svém“ světě nepotkám, nebo spíše nevidím, nevnímám.  A proto říkám vždycky , všichni ….
Mé myšlenky tvoří – vytvářejí energii a energie se stává hmotou, tudíž i vše co zažívám na hmotné – organické úrovni je tvořeno mými přesvědčeními. Ano i emoce a N emoce. Sami doktoři říkají, že  více než 80% nemocí je psychosomatických, což znamená, že je minimálně psychika ovlivňuje – ne – li způsobuje . A co je psychika? Naše myšlení. Některé myšlenky jsou neutrální – nemám u nich žádné pocity a ty na mne nemají vliv, ale jiné které jsou spojené s negativními emocemi, nebo tělesnými pocity na mne mají vliv a vytvářejí i mé nemoce. Tyto myšlenky se opakují, mám je v sobě, nevznikly teď. Vesměs vznikly v dětství, ale i v průběhu života. To jsou pak naše programy, bloky které souvisí s těmi nemocemi.
Když odstraním ty bloky – například  „UŽ TO NECHCI SLYŠET“  ( v dětství tatínek řval po mamince, nebo po mne) pak se mi zlepší sluch. Dokud to v sobě nezpracuji, tak mé přesvědčení v podobě programu o kterém často ani nevím i když o něm neustále mluvím, například   “ už to nechci slyšet“  vytváří mou realitu a život reaguje – zrcadlí mi můj problém = neustále mi vadí nějaké zvuky , nebo křik apod. abych opět zažíval tu samou myšlenku “ už to nechci, nemůžu slyšet“ a pak na tělesné úrovni vzniká zdravotní problém aby i tělo ukazovalo co si mám vyřešit. Mám problémy se sluchem.  Pokud se k tomu ještě přidají další přesvědčení například, že je to nevyléčitelné, tak toto mé přesvědčení mi zhoršuje ne – li znemožňuje vyléčení. Pokud se přesvědčím, že je to nevyléčitelné a bude se to s věkem ještě zhoršovat, ano i toto budu muset žít. Protože tomu doktoři nerozumí léčí důsledek, ale ten se nedá vyléčit, dá se jenom léčit , protože důsledek není problém. Když nám v autě bliká kontrolka oleje, taky asi nemá smysl řešit jakkoliv kontrolku = důsledek. Pokud nedolijeme olej tak jsme furt vedle. A s námi je to stejné.
Tím, že pracuji na svých iluzích, blocích čistím mysl a přibližuji se k pravdě = univerzální lásce a zdraví. Ona do mého života začíná prosvítat,  pak protékat, proudit až se stanu součástí jejího proudu. No a pokud čistím ty myšlenky, bloky které způsobovaly moje blbé pocity, emoce a nemoce, pak už je nezpůsobují a já se uzdravuji. Takže čím více se zbavuji negativních myšlenek, tím lepší a zdravější život mám.
 Tím, že oddaluji práci na sobě a svých iluzích, nutím život aby používal silnější páky a dával mi výraznější zpětné vazby k mému probuzení. Život  – vesmír- bůh jedno jak to nazveme, nám dává svobodnou volbu, takže nám to nedělá život, ale my sami. Prostě svými výtvory si vytváříme to, co zažíváme. A život nám to pouze skrze lidi a životní situace zrcadlí aby nám neúprosně ukazoval a říkal “ Ty truhlíku, toto si vyřeš, toto ti brání žít šťastně, toto tě zatěžuje“. Pokud to uvidíme a vyřešíme, máme v této oblasti klid, ale pokud to nechceme vidět, utíkáme od toho, bojujeme s tím, obkecáváme to, nutíme život aby použil silnější páku a my si toho všimli. Takže to bolí ještě více, situace jsou čím dále více nesnesitelnější, tak dlouho až si to přiznáme a rozhodneme se to vyřešit. Jedno jak, prostě efektivně. Najít v sobě to co mi způsobuje nepříjemné pocity – nemoce a to zpracovat. Já používám metodu RUŠ (RUŠka), nic lepšího jsem zatím nenašel.
Takže pokud se chceš přesvědčit, že si opravdu vážně, ale vážně, ale opravdu vážně  nemocný – budeš to zažívat s veškerou vážností. Nedělám si z toho srandu, jen z výše uvedených skutečností vím, že to tak je a poukazuji na to. Nemyslím si – vím. Pokud se chceš přesvědčit, že organické se nedá léčit, budeš zažívat důsledky svého rozhodnutí. Nebude se to dát léčit.
Polož si  otázku, „když se o tom to přesvědčím, k čemu mi to bude dobré, bude se mi s tímto přesvědčením žít snadněji, nebo hůře“?  A pak se rozhodni, čemu budeš věřit.
Vlastně ani nepotřebuješ mé odpovědi, sám máš své zkušenosti. Sám musíš vědět jestli se cítíš díky práškům lépe, nebo ne. A pak se sám rozhodni co s tím chceš dělat.
Nemyslím si, že je to jednoduché,myslím si, že je to z výše uvedeného nezbytné. Je to jen otázkou času, kdy k tomu všichni dozrajeme, dojdeme. Je to prostě dobře vymyšleno. Když to shrneme tak si sami vytváříme něco, díky čemu se trápíme, pak se snažíme se tím trápit pořádně  a všem i sobě dávámě vědět, jak moc se tím trápíme a jak velký je to problém, tak dlouho až dozrajeme do bodu, kdy se rozhodneme se tím už netrápit a pak se přestaneme trápit .o) A tak nezbývá, než se tomu našemu trápení zasmát.

 

Comments

comments

Share This