Je to úžasné hřiště tady na této Zemi. Všichni tady máme vše, co potřebujeme. Opravdu všichni. Dnes jsem byl běhat v parku a potkal jsem kamarádku, která se mnou sdílela nějaký problém, který jí trápí, a tak jsem si chvíli povídali a opět jsme na to narazili. Na co? Na to, proč se to děje.

Proč zažíváme trápení, bolest, lítost proč zažíváme beznaděj, ve které nedokážeme pomoci těm, které máme rádi. Proč trpí zvířata, proč lidé, a proč já? Proč je na nás ten nebo onen takový? Každý máme nějaká svá trápení a každý jsme si asi někdy položili tu otázku PROČ? A naše logika a mysl začala hledat, pídit se, analyzovat, spojovat, uvažovat, a často na to i přišla. A vesměs byla úplně vedle!

Například jednoho mého kamaráda bolely záda, a když jsme si o tom povídali, tak nejhorší na tom bylo, že se té bolesti nedokáže zbavit. Logika hledá, kdy to začalo, s čím to souviselo, kdy se to projevuje, kdy je to nejhorší, kdo za to může. A tak logika třeba přišla na to, že to má od té doby, co zvedal těžké věci a něco mu tam škublo. Aha, tak to je ono, něco se mi tam pokazilo – posunulo se atd. Navíc logika přijde na to, že se to zhoršuje, když prší, takže vyvodí důsledky, že to voda zhoršuje, a pak také, když zvedáte těžké věci. No jo, tak to musím k doktorovi, prozíravější k masérovi a ještě více prozíravější a uvědomělí hledají, jak to souvisí s tělem a co jim tím tělo chce říct. Třeba, že si toho moc nakládají na záda- to je taky logické, že? Když mne bolí záda… A protože to bolí už dlouho, tak bude logickým závěrem, že si toho na svá bedra berete příliš už dlouho. Tak to bychom měli.  No jo, jenže výsledek jako u kamaráda je, že to už řadu let řeší a je to všechno na prd. Bolí to stejně. Tak moje otázka, co je na tom všem nejhorší – No to, „že se toho do prdele nemůžu zbavit“. Pokud jste pozorní, zaznělo to v rozhovoru už podruhé. Na začátku a teď znovu. Tak a teď k věci. Takže PROČ to má?

Odpověď je geniálně jednoduchá. Protože v sobě má program „Nemůžu se toho zbavit“. A tak s tím může dělat co chce. Ale protože je ten program aktivní, tak přes tento program to nejede.. A tak po chvilkových úlevách je výsledek stejný. Pořád zažívá, že se toho nemůže zbavit. Přesně to, co často nevědomě říká, je ten důvod, proč to má. Není vesmír dokonalý? Jak nás miluje, aby to bylo vše jednoduché a jasné.

Tak jsme našli příčinu, kdy jako hodně malý kluk má zánět ucha. Je schopen jen ležet na mamince a nic nevnímá,. Šíleně to bolí. A to nejhorší na tom je (jenom tak náhodou), že se toho nemůže zbavit. Zpracovali jsme to a kamarád zase běhá a cvičí jako by se nechumelilo.

Takže logika si sice přišla na své, ale byla úplně vedle.

A když se vrátím na začátek, je to tu úžasné hřiště na této Zemi, kde všichni zažíváme přesně to, co máme vevnitř. Vnější odráží vnitřní. A přes zákon zrcadlení to všichni každodenně zažíváme. Vesmír, Bůh, život, dosaďte si co chcete, nás miluje a chce, abychom byli v harmonii se sebou a se vším. Jenomže my máme svobodnou volbu, a tak jsme se naplnili spoustou negací k tomu či onomu. Spoustou nepochopení. Spoustou nesmyslných přesvědčení, které nám jen komplikují život. A protože o tom často ani nevíme, tak nám ten vesmír, život posílá do cesty a do života přesně ty situace a lidi, kteří nám pomáhají vykopnout z nás to skryté, co nám ještě brání žít náš život v harmonii.

cl7

Ti, co nesnášejí války, tak žijí ve válečných konfliktech. Ti, co nesnášejí bídu a utrpení v oblastech, kde je třeba hladomor. Ti, co nesnášejí zabíjení bezbranných tvorů, pracují třeba v Greenpeace. Ti, co nesnášejí odmítnutí, dělají obchodníky. Ti, co nestíhají – číšníky, Ti, co nemají rádi, když někdo trpí – terapeuty, tak jako třeba já .o) A ti, co mají všechno vyřešené a jsou přesvědčeni, že je to tu úžasné místo na Zemi, hotový ráj, musí zažívat ten každodenní ráj .o) Prostě tak, abychom co nejčastěji zažívali to, co v sobě nemáme vyřešeno a mohli to vyřešit. To, jak úžasný život žijeme, je jen odrazem a výsledkem toho, co už v sobě máme zpracováno. Životem, životy nebo terapiemi. To je jedno. A ten zbytek, který nás ještě sere, nám ukazuje, co ještě v sobě zpracováno nemáme. A tam nezbývá než v tom pokračovat.

A abychom věděli, co máme zpracovat, píšu tento článek. Abychom nebyli vedle a neřešili hovadiny, které vymyslela nebo pochytala naše mysl. Takže až vás zase něco bude štvát na životě, na sobě nebo na  někom jiném, tak si položte otázku: „Co mne na tom nejvíc sere? „.  A až budete mít odpověď, uvažujte, jestli jste to už někdy zažili? A pokud už někdy ano, tak kdy poprvé? A pak budete pravděpodobně ve skutečné příčině toho, proč se vám to děje. Pak máte odpověď na svou otázku PROČ. A často zjistíte, že to je úplně jinde než si myslela mysl. No a pak už nezbývá než to zpracovat a přijmout.  Buď máte nějaký svůj způsob, anebo můžete použít metodu RUŠ. Osobně jiný efektivní způsob neznám. Výsledkem zpracování je, že už vám to nevadí a v životě už vás to nezatěžuje. Ten výsledek se nedá obkecat. Pokud je to opravdu zpracované, tak venku je to jinak a už to nežijeme. Nebo to tam je ještě pro druhé, kteří to potřebují, ale vy už to moc nevnímáte. To co vás před tím vytáčelo, vás nechává úplně klidným. Nezapomeňte, vnější odráží vnitřní! Sám osobně si to neustále musím připomínat. Jsem schopen to napsat do článku a za hodinu řešit nějakého „idiota“, který mi nedal přednost .o)

Pokud vás to téma zaujalo, tak daleko více o tom, jak fungujeme a jak je to všechno dokonale vymyšleno a dokonale to do sebe zapadá, můžete zjistit na mé přednášce „Jak si tvoříme život.“

Tak přeji v tom úžasném tanci života samé úžasné partnery. Ono tady vlastně ani jiní nejsou.

Comments

comments

Share This