Co je to záměr? A co má společného s potřebou na velkou? Mnoho. Už teď prozradím netrpělivému čtenáři, že to první, co mají tyto dvě zdánlivě nespojitelné věci společného, je jednoduchý fakt. A to ten, že bez nich by náš život dost dobře nebyl možný. Záměr je naše vnitřní síla – rozhodnutí, které nás naviguje na cestě životem. Například, dva mají stejnou těžkou nemoc, ale jiné záměry. Jeden má záměr „budu se léčit“ a druhý „budu zdravý“. Ten první se dlouhé roky léčí, ale výsledky nic moc a ten druhý se brzy uzdraví. Rozhoduje o tom právě jejich záměr.  Potřebu na velkou vysvětlovat nemusím, to každý zná. A co tedy mají společného?

V nedávné době mi pomohla si to uvědomit taková veselá příhoda, o kterou s s vámi rád podělím.

Byla sobota a já něco nakupoval, zrovna jsem vycházel z potravin a chystal se do elektra. V  tom se ozvalo bříško s informací, že bych si měl pospíšit, že je něco na cestě. No tak si říkám: „ještě to elektro“, a pak pojedu zpět na chaloupku, kde vykonám onu oblíbenou úlevnou činnost. Znáte to, není nad to se dobře vy… Pak ještě po cestě autem se bříško připomnělo a já vyhodnocoval, jestli to zvládnu až na chaloupku, nebo bude rozumnější se začít poohlížet po nějakém vhodném místě pro vykonání této potřeby. Jenže jsem si říkal, tady to bude jen nějaká ušmudlaná benzínka, tak raději to vydržím.Rozhodnut, vše v klidu zvládnout i s nákupem Elektra a onu potřebu vykonat na pěkném místě v malebném prostředí beskydských hor a naší chaloupky, jsem se pustil do nakupování.
Plán to byl hezký, ale tělo to mělo jinak, a tak se v Elektru připomnělo znovu a s daleko větší razancí. Byl jsem zrovna v polovině objednávky, kdy jsem měl jasno v tom, že buď půjdu s pravdou ven a nebo neodejdu suchý a voňavý. Tak říkám p. prodavačce, mladé slečně. „Slečno, nezlobte se, ale já ten nákup přeruším a poohlédnu se po nějaké toaletě, nebo se Vám tady poseru“. Na to se slečna mile pousmála, ale nenabídla žádné další řešení mé svízelné situace. Kdo jste zažil, víte velice dobře, co mám na mysli.
Vyběhl jsem tedy ven a můj zrak upoutala nedaleká benzínová pumpa, která se mi ještě před chvíli jevila jako ušmudlaná. Ale za těchto okolností a v této situaci se zdála být ideálním řešením a také nakonec byla. No a na té pumpě, při vykonávání té činnosti mi to cvaklo.

Ze začátku, jak jste si asi v příběhu mohli všimnout, jsem měl spousty podmínek, kde a kdy vykonám svou potřebu, ale s časem, jak mne problém tlačil, mé rozhodnutí sílilo a podmínky šly stranou. Bylo mi jedno kde a jak, jestli malebné prostředí, nebo jiné, jen ať si mohu ulevit. No určitě jsem ještě nebyl tak daleko, že bych to dělal někde za keřem, ale kdyby ještě čas běžel dál a jiné řešení nebylo dostupné, věřím, že i toho bych byl schopen. Spojitost s naším záměrem tedy rozhodnutím je jasná. Problém který máme, ale neřešíme sílí, a tím nás život nutí ho řešit. Odkládání vede jen k tomu, že to bude za čas ještě horší.
Všichni máme nějaké problémy, ale ne vždy jsme zralí – rozhodnutí je řešit,nebo dokonce vyřešit. Třeba si je ještě ani nechceme připustit. Pak s postupujícím časem, jak problémy více tlačí, už je řešit chceme, ale máme ještě spousty podmínek. Je to daleko, nešlo by to o víkendu, jsem vcelku vytížený/á, a nešlo by to za kratší dobu, přece jen ty 3 -4 hodiny to je spousty času, apod.. Vnímáte těch spousty podmínek? Z mého pohledu jsme v tomto bodě ještě nedozráli. Chce to jediné, čas. Někdy minuty, někdy roky. To je individuální. Pak se třeba stává, že někdo volá rok po tom, co jsme se třeba právě nevyhovujícím podmínkám nedomluvili, a v slzách říká, že dojede kdykoliv, protože ten partner, kterého chtěla před rokem řešit, má teď jinou a opustil ji.

No jo, nedá se nic dělat. Život přitlačil. Nedali jsem si říct, když život jemně naznačil, ani když tlačil více, potřebovali jsme silnější pošťouchnutí nebo dokonce nakopnutí. Jako s toaletou, vzpomeňte si na můj úvod… Počkám, abych to vykonal hezky na chaloupce. A jak šel čas a problém více tlačil, podmínky ubývaly až nezbyly žádné. A s našimi záměry – tzn. rozhodnutími změnit svůj život, vyřešit, co nás zatěžuje, je to úplně, ale úplně stejné. Jak dělám jedno, dělám i všechno ostatní. Já jsem typicky nechával spousty věcí na poslední chvíli, a pak ta řešení byla vždy komplikovanější a také často mnohem dražší, ať už šlo o ložisko v autě nebo o toaletu .o)  Takže pokud vás něco trápí a oddalujete to, tak má rada je, raději dříve, než později. Raději na benzínce v klidu, než s hnědým pruhem na kalhotách za keřem na rušné křižovatce .o)) Na druhou stranu nám ten čas zase pomáhá si uvědomit důležitost a priority. Jak Dalajláma jednou někde moudře řekl, že ho na lidech nejvíce překvapuje, že žijí jako by nikdy neměli umřít a umírají, jakoby nikdy nežili. A to je právě o těch prioritách a hodnotách, které nám čas pomáhá si utřiďovat. Miluji, jak nám život vtipně ukazuje nějaké to životní moudro.

 

Comments

comments

Share This