Jsem tak nadšený tím, jak jednoduše se můžeme zbavit našich trápení, která nás sužovala celý život, že mám potřebu to předávat dále, aby si lidé více a více uvědomovali, že to co jim ztrpčuje život, nemusí dále žít. Co Vás nejvíce sere, na všem životě? Co to je, co Vás dennodenně zatěžuje? Jsou to vztahy, práce, zdraví, peníze? Schválně jsem použil tvrdší slovo, abyste to co nejjednodušeji pojmenovali a dlouho nebádali. A představte si, jaké by to bylo, kdyby to co Vás tak zatěžuje, bylo pryč? Co byste mohli dělat? Jak byste se cítili? Jak by to ovlivnilo vaše vztahy? Vaši práci a Váš celý život?
Myslíte si, že je to jen sen? Může být skutečností. Pro mne a pro mnoho dalších se tak stalo.
Povím Vám příběh.
Znám jednoho člověka a znám ho velice dobře. Více než si dokážete představit. Ten člověk je velice empatický a společenský a i přesto, že má rád lidi a oni jej, měl z nich podvědomě strach. (Pokračování textu…)
Jsem nadšený, že se nacházejí čím dál odvážnější doktoři a laboranti, kteří do světa pouští tyto a podobné zprávy a osvětlují tak situaci a dávají lidem možnost volby. Pomalu se s každou takovou informací probouzíme, že vše je trochu jinak, než je nám sdělováno. Díky tomu pak bereme zpět moc do svých rukou. Naše moc v podobě našeho hlasu, který dáváme ve formě peněz tomu, co hodláme podporovat podle našeho přesvědčení, že to je to nejlepší pro nás a pro ostatní. A právě to přesvědčení je dobře manipulováno. Tak si opět udělejte svůj vlastní názor na základě článku níže. Dostal jsem do emailu tento článek, tak posílám dále.
POUŽÍVÁ SE “ZVÍŘECÍ” STŘEVNÍ MIKROFLORA DO MLÉČNÝCH VÝROBKŮ DANONE!!!!!!!!!!!!
Actimel, jako mnoho dalších produktů Danone, obsahuje E1442 – geneticky modifikovaný kukuřičný škrob, zahušťovadlo…. ničí slinivku… Nebezpečné škroby jsou obsaženy nejen v kultivovaných mléčných výrobcích, ale také v kečupech a majonézách.
Ing. Jiřina Charvátová- vedoucí střediska laboratoří
Úžasná ukázka moudrosti dětí. Jen 2,5 minutové video -proč nechce jíst chobotnici. Co se dětmi nechávat častěji inspirovat a dovolit si nahlédnout do jejich života? Vidět život jejich očima, očima člověka, který žije v přítomném okamžiku tady a teď, je opravdový a na nic si nehraje, ještě nemá strach říkat co si myslí, a uvědomuje si své spojení, svou jednotu se světem a s ostatními. Uvědomit si díky nim, že možná, je to přesně naopak. Třeba nemáme učit mi je, ale oni nás. Třeba, kdo ví?
Slyšíme hlas svého srdce, který po něčem touží. Ten hlas je umlčován rozumem předhazujícím různé strachy a katastrofické scénáře. Podporován systémem, kulturou a normálností. „Tak to přeci dělají všichni, tak neblbni a buď normální“. A co nám o tom říkají pohádky? Nějaký chudák, často nepobral moc chytrosti, odchází do světa, aby se tam setkal se svým strachem, charakterizovaným netvorem, drakem, čarodějem, nějakou temnou silou, nebo čímkoliv, co znamená nějakou patálii, nepříjemnost a problémy, kterým by se nejraději všichni ROZUMNÍ vyhnuli. Samozřejmě to ze startu nikdy neví. Ví, že půjde o zkušenosti, ale nemá vůbec páru o jaké. Někdy má i společníky, rozumné chytráky, kteří toho rozumu pobrali více a tak pochopitelně nechtějí jít do těch nepříjemností a tak se ho snaží zlanařit, aby se na to vybodnul a šel snadnější cestou. Jenže ve hře, je ještě často něco, po čem jeho srdce touží – třeba princezna. A proto se náš hrdina pouští do těch peripetií nahánějících strach a hrůzu, zdolává je a učí se. Získává zkušenosti a také nové přátelé, mnohdy i z říše zvířat či různé kouzelné nadpřirozené bytosti. Nakonec se chudák vrací jako hrdina obohacený zkušenostmi, novými zázračnými přáteli, nějakou princeznou, nebo dívkou a královstvím k tomu. A co v tom tedy můžeme najít?
Včera jsem si udělal pohodový den a zašel na malé náměstíčko, sedl si tam na trávu, nechal se prohřívat sluníčkem a začetl se do knížky. Tu a tam jsem se podíval kolem a vnímal ten krásný vzduch jara. Voněla tráva, ovíval mne svěží vítr a všude zpívali ptáci. Kolem bylo rušno, vnímal jsem důchodkyně, které si na lavičce vyprávěly, jak byl život jiný, děti které si hrály a maminka se svým ročním děťátkem, které fascinoval vodotrysk a tak ho zkoumalo a chtělo si hrát s vodou. V tu chvíli jsem zaslechl větu: „Nechceš si počkat na bazének na chalupě?“
Všiml jsem si, jak dítě nechápavě zíralo na svou matku, svého boha. Tak vysoká, dokáže tolik věcí a neví, že voda je tady a teď, teď je přece ta úžasná chvíle si s ní hrát. Pak asi pochopilo, že to máma myslela ze srandy a začalo si opět hrát s vodou, chtělo jí poznávat ještě více. Maminka to zopakovala znovu. Tu samou otázku a naléhala na dítě. Nevím proč, asi měla strach, že onemocní, že je voda plná bacilů a mohlo by se dítě nakazit.
Setká-li se světlo s tmou, pak tmu naplní svým světlem a ta není již tmou, ale je světlem. Tma neumírá, neodchází, není naštvaná a nespřádá plány na odplatu. Tma je nepřítomností světla a je-li světlo přítomné, pak tma není… Vy jste to světlo. Vy jste světlem tohoto světa a nic nepřichází než skrze vás. Vy tvoříte realitu, svět. Změníte-li se, své vědomí, pak se změní svět. To je transformace vědomí. Tvoříte tak nový svět! Tím, že si uvědomujete své světlo, to, že jste světlem, a že světlo naplňuje tmu. To je moc vědomí, moc lásky, proti této moci je všechno slabé! Vnímáte-li něco jako “špatné”, je to “tmou”, jste-li vy světlem, pak stačí, když si to uvědomíte. V okamžiku uvědomění jste vysvobozeni. Naplnili jste totiž tuto tmu svým světlem, svou láskou a ona již není tmou… To je zázrak jedné věci.
Jsem tak nadšený tím, jak jednoduše se můžeme zbavit našich trápení, která nás sužovala celý život, že mám potřebu to předávat dále, aby si lidé více a více uvědomovali, že to co jim ztrpčuje život, nemusí dále žít. Co Vás nejvíce sere, na všem životě? Co to je, co Vás dennodenně zatěžuje? Jsou to vztahy, práce, zdraví, peníze? Schválně jsem použil tvrdší slovo, abyste to co nejjednodušeji pojmenovali a dlouho nebádali. A představte si, jaké by to bylo, kdyby to co Vás tak zatěžuje, bylo pryč? Co byste mohli dělat? Jak byste se cítili? Jak by to ovlivnilo vaše vztahy? Vaši práci a Váš celý život?
