Uvnitř nás žijí dva lidé. Jeden se jmenuje negativní Ego. Je to jen pojem. Nejsme to my, je to jen naše představa o nás samotných, vytvořená na cestách životy v interakci se světem a s druhými lidmi. S touto představou jsme se ztotožnili a tak si myslíme, že jsme tou představou. Ta představa říká: Jsem tím co MÁM, jsem tím co DĚLÁM, jsem tím co si o mne druzí myslí. Neustále porovnává to, co mám a to, jaký jsem s ostatními a tím vytváří naší hodnotu. V této představě jsem odděleni jeden od druhého, od života a zdroje, od boha. A v tomto oddělení neustále soutěžíme se vším a všemi o svůj díl koláče. To je vědomí EGA. Ale tak to být nemusí a v pravdě není.
Znáte to, když přesně víte, za čím jdete, je to hračka, nic není problém, překážky na cestě, pokud vůbec nějaké jsou, hravě překonáváte a tak rychle dojdete do cíle. A k tomu je skvělým pomocníkem a nástrojem právě koučink. Ujasnit si, co já to vlastně chci, vytvořit silnou vizi, nakopnout se pro to, určit první krok na cestě a vyrazit. V opačném případě, když ale nevíte, tak jak to většina lidí má, co chcete, tak je každý problém dobrý na to abyste nezačali.
Na co je ale koučink vyloženě krátký?
Na myšlenky zatížené nepříjemnými pocity, kterým říkám iluze, nebo negativní programy – viry, které jsme si uložili hluboce v sobě a často o nich ani nevíme. Oni se pak stávají těmi podvědomými záměry, kormidelníky naší lodi, určující naši realitu, i přes to, že se na vědomé úrovni s koučem, nebo bez něj, nadchneme pro cokoliv.
Dám příklad z praxe, kdy za mnou přišel klient na ochutnávku koučinku a toho nejvíce zatěžovalo, že v práci obchodníka si nevydělává tolik, kolik chce.
Dnes ráno jsem potkal tento vůz ( viz.foto) a napadlo mne „ jak může vidět na cestu, asi nejezdí“ a ihned mne napadá, že s mnohými lidmi je to stejné.
Představte si, že máme k dispozici auto ( tělo), abychom mohli prozkoumávat svět a život, který nás obklopuje. Co ale vidíme přes ten bordel na skle, kterým jsou všechny naše negace, kterých jsme plní, aniž bychom si to často uvědomovali? Myslíme, že to je přeci ta realita. Opravdu si představte, že sedíte v tom autě viz. foto a nemáte páru o tom co je venku. Jediný způsob pohledu je přes ty skla. Co vidíte. Když se vás někdo zeptá jaký je svět? Co umu odpovíte? Pokud jste nikdy nevystoupili ze svého auta ( těla), tak jediné co vidíte, je ten nepořádek na skle o kterém jste přesvědčeni, že je to ten svět. A nikdo vás nepřesvědčí, že to tak není. Vždyť to přeci každý den vidíte.
Krásné krátké video o tom co nejvíce ovlivňuje naše, vaše životy. Ovlivňuje je vláda, blízcí, počasí? Nebo je to vše trochu jinak? Autor metody RUŠ Karel Nejedlý o své vizi a záměru.
Na počátku bylo slovo. A slovo je zvuk. Všichni víme, že tak začíná bible i když jsme ji ani nečetli,třeba tak jako já. Kniha je to prý moudrá, bohužel několikrát překroucená ku prospěchu těch, kteří ji přepisovali a upravovali. Toto ale neupravili.
Ano, na počátku všeho bylo slovo a slovo je zvuk. Takže na počátku všeho byl zvuk. Zvuk a vibrace jsou esencí tvoření.
A zvuk na nás působí nesmírně silně. Jak se cítíme po 30 minutách poslechu šumění moře, nebo zpěvu ptáků a jak se cítíme, když posloucháme třeba křik a pláč dítěte, nebo ruch velkoměsta? Co nás tak silně ovlivňuje, je zvuk. Je to frekvence, která námi prostupuje a velice rychle nás ladí na to, čemu jsme vystaveni. Může nás energetizovat, harmonizovat, léčit anebo také šíleně rozčílit a to poměrně rychle.
Proč nemáte dost peněz, času lásky, štěstí a doplňte sami, co chybí právě Vám?
Řekli mi to holubi. A jak? Sedím si tak na náměstí a čtu knížku. Jak vnímám i ruch kolem, všímám si holubů, kteří hledají něco na zub. A tak mne napadá, že jsem koupil čerstvé pečivo a tak by jim celozrnný rohlík mohl šmakovat. Začnu jim ho házet a pak mne napadne vyzkoušet, jak budou reagovat, když jim ho dám nadrobený na ruku a natáhnu ji. Ze startu všichni utečou a nevěřícně koukají na tu ruku. Pak se dva z deseti holubů pomaličku přibližují, jeden to ale 5 cm před rukou vzdává a druhý, se pomaličku, krok po krůčku, blíží k ruce. (Pokračování textu…)
