Dnes ráno jsem potkal tento vůz ( viz.foto) a napadlo mne „ jak může vidět na cestu, asi nejezdí“ a ihned mne napadá, že s mnohými lidmi je to stejné.
Představte si, že máme k dispozici auto ( tělo), abychom mohli prozkoumávat svět a život, který nás obklopuje. Co ale vidíme přes ten bordel na skle, kterým jsou všechny naše negace, kterých jsme plní, aniž bychom si to často uvědomovali? Myslíme, že to je přeci ta realita. Opravdu si představte, že sedíte v tom autě viz. foto a nemáte páru o tom co je venku. Jediný způsob pohledu je přes ty skla. Co vidíte. Když se vás někdo zeptá jaký je svět? Co umu odpovíte? Pokud jste nikdy nevystoupili ze svého auta ( těla), tak jediné co vidíte, je ten nepořádek na skle o kterém jste přesvědčeni, že je to ten svět. A nikdo vás nepřesvědčí, že to tak není. Vždyť to přeci každý den vidíte.
A tak nemůžete jezdit, a když už, tak jen kousek, pomalu. A protože toho moc nevidíte, tak je vaše jízda často samej průšvih a samej bouranec. Někdy menší a někdy větší. A co s tím děláte? Nadáváte na to, kdo vám to udělal, jak je to možné, proč to takto je, že se takto nedá žít a jezdit, že by to měl někdo odstranit. Tu a tam potkáte někoho, kdo vám vypráví o tom, že svět je úplně jiný, krásný atd. Tak vás ti lidi štvou, myslíte si, že si z vás dělají srandu, nebo že jsou padlí na hlavu, posmíváte se jim a vyhledáváte lidi, kteří vidí svět stejně. S těmi se cítíte dobře, hezky si zanadáváte, postěžujete a jste v začarovaném kruhu ve kterém se utvrzujete, že tak to je. V realitě, máte jen stejný bordel na sklech. Hledáte vyníka a taky najdete. Někdy sebe, jindy zase někoho jiného, nebo celou společnost, zemi, kulturu, vládu, přírodu a možná dokonce samotného boha, který toto dovolí. Děláme spoustu dalších z mého pohledu hovadin, ale furt se cítíme stejně blbě. Spíše je to ještě horší. Skla máme akorát více zabordelařené. Používáme stále dokola ty stejné nefunkční strategie: ÚŤEK , BOJ, OBKECÁVÁNÍ.
Samozřejmě je to příměr u auta vás ani nenapadne to řešit, prostě jdete a umyjete to. Nebudete se roky zatěžovat tím, kdo za to může, jak se to stalo a litovat se tím, jak to máme zašpiněné. Ano u skla v autě ano. Ale u těch pomyslných skel, kterými se díváme na svět fungujeme často přesně takto nesmyslně. Máme na sklech bordel, ten nám způsobuje blbé pocit,y myslíme si že ten bordel je svět, protože nic jiného ani nevidíme a nemáme ani tušení, že ten svět je za tím, protože jsem ho zahlédli jen jen zřídka, když nás třeba napadalo vystrčit hlavu z okna. A to nás moc často nenapadá, protože máme strach, že ten svět je nebezpečný a ta špína by se mohla dostat dovnitř, tak raději ani okénka neotvíráme.o)
Na skla v autě máme kyblík s jarovou vodou, hadřík a možná i stěrku po těch letech. No a na naše blbé pocity = špínu na pomyslných oknech, jsou tady taky dnes nástroje. Najděte si klidně jakoukoliv jinou, která vám pomůže identifikovat blbé pocity, najít příčinu v minulosti a zpracovat je tak, aby vás to už nezatěžovalo, neměli jste z toho blbé pocity a měli jste zase o kousek čistější výhled. Já používám na sebe a s mými klienty metodu RUŠ, je nejrychlejší, praktická a změna je trvalá. Prostě je to takové SAVO na problémy.
To první, co je třeba ale z mého úhlu pohledu udělat je upřímnost sama k sobě. Přiznat si jak to mám ve svém životě, jak se cítím ve svém autíčku. Mám čisté skla skrz které vidím všechnu tu krásu, když si někdo stěžuje, tak mu řeknu, že to mám jinak a jak, nebo se přidám a začnu nadávat na to, co je vše blbě? Pokud jste k sobě upřímní a rozhodnete se to změnit, pak není jiná možnost a dříve či později budou vaše okna čisté. Můžete ale používat dále ty stejné strategie a cítit se furt blbě. Hledat viníka, rozčilovat se a bojovat s problémem, nebo to všemožně obkecávat. Časem vám to stejně dojde. Dozrajete, protože stejně není jiné cesty a k tomu vám přeji hodně světla a odvahy. Převezměte odpovědnost za své auto, za svá skla a vyčistěte to. Je to vaše auto. Nikdo jiný to za vás neudělá. Odměnou vám bude dennodenně ten nový čistý pohled o kterém teď ani netušíte, jaký může být. Nebo už ANO?