Vyberte stránku

volnostJsem tak nadšený tím, jak jednoduše se můžeme zbavit našich trápení, která nás sužovala celý život, že mám potřebu to předávat dále, aby si lidé více a více uvědomovali, že to co jim ztrpčuje život, nemusí dále žít.  Co Vás nejvíce sere, na všem životě? Co to je, co Vás dennodenně zatěžuje? Jsou to vztahy, práce, zdraví, peníze?  Schválně jsem použil tvrdší slovo, abyste to co nejjednodušeji pojmenovali a dlouho nebádali. A představte si, jaké by to bylo, kdyby to co Vás tak zatěžuje, bylo pryč? Co byste mohli dělat? Jak byste se cítili? Jak by to ovlivnilo vaše vztahy? Vaši práci a Váš celý život?

Myslíte si, že je to jen sen? Může být skutečností. Pro mne a pro mnoho dalších se tak stalo.

Povím Vám příběh.

Znám jednoho člověka a znám ho velice dobře. Více než si dokážete představit. Ten člověk je velice empatický a společenský a i přesto, že má rád lidi a oni jej, měl z nich podvědomě strach.

Nedokázal si vysvětlit proč, ale bál se jich. Bál se, že ho nebudou mít rádi, že na něho budou zlí, že se jim nemůže otevřít. Prostě jim nevěřil. A nejen, že nevěřil jim, ale nevěřil ani „tomu“. Prostě čemukoliv v životě se rozhodnul uvěřit,  tak to nešlo. Někde vzadu byla vždy malá pochybnost, takový ten brouček, který říká. „ Není to tak jednoduché, bacha nemůžeš tomu věřit“.
Toto byly strachy, které nebyly pojmenované, jen byly tak v pozadí, jako nějaký pocit a žily si svým vlastním životem, který ale neuvěřitelně ovlivňoval život toho člověka.

Pokud už víte, že naše myšlenky spojené s pocity a silnou vírou (vnitřním „ vím“, že to tak bude) vytváří naši realitu, jinými slovy, děje se nám a žijeme to, v co věříme, pak si také uvědomujete, že ten člověk měl celkem velký problém. Ničemu nemohl úplně věřit. Krom toho, že to není tak jednoduché a vždy se to může posrat. A to se mu taky dělo skoro každodenně. Neustále vše vypadalo ze začátku jednoduše a fajn, ale pak se to nějak pokazilo.  Ať to bylo cokoliv. Klienti slíbili, že bude zakázka a pak už se neozvali, projekt, který vymyslel a vypadal skvěle, se pak nějak pokazil, atd.

Dnes ten člověk věří naplno lidem a všemu pro co se rozhodne.  Vše se mu daří a nic se nekazí. Před tím, i když se rozhodl otestovat svou víru a záměr a šel najít čtyřlístek, nikdy nic nenašel. Mohl hledat celé hodiny, ale nic. Dnes jsem jich našel pět. Ano, ten člověk jsem Já, a proto, ho tak dobře znám. Nedovedu Vám tady vylíčit, jak moc mne to zatěžovalo, protože to byl můj problém a Vy s ním třeba nemáte zkušenost. A proto Vám může připadat nicotný. To nevadí, máte ale zkušenost se svými problémy, které Vám dennodenně ztrpčují životy, a tak tomu porozumíte skrze ně. Druzí Vám třeba říkají, pokud se někomu vůbec svěříte „prosím Tě, vždyť to nic není “ Vy stejně ale víte své.

A co se stalo, že se to změnilo?

Pojmenoval jsem problém:  „Nemůžu tomu věřit, vždy se něco posere, vždy to tak bylo a proto tomu nemůžu věřit. Není to tak jednoduché“.

Našel jsem příčinnou událost, kdy jsem si tento problém vytvořil. To bylo ve dvanácti letech, když mne operovali nosní přepážku. Píchli mi injekci, aby mi ho umrtvili a slíbili, že nic neucítím. Já jim věřil. Pak vzali dlátka a kladívka a začali mi sekat kosti. Cítil jsem každou ránu, jak by mi zatloukali velké hřebíky do hlavy, a byly tam, přesně tyto myšlenky. „Proč mi to dělají? Slíbili, že to nebude bolet a bolí to neskutečně. Nemůžu jim věřit, už nemůžu ničemu věřit. Jsou na mne zlí. Ubližují mi“. Byl jsem 12letý chlapec. Ale ty myšlenky a pocity, ve mně přetrvaly a žily v mém podvědomí dál. Přitahovali do mého života stále obdobné situace, abych je našel a vyřešil. Celou situaci, jsem METODOU RUŠ pod vedením toho nejlepšího terapeuta, Karla Nejedlého, za hodinu zpracoval a dnes je vše jinak. Vezměte si na záda 20Kg batoh plný kamení a žijte normálně Váš den. A pak ho zahoďte a vyzkoušejte to bez něj. Poznáte, jaká je to úleva.  Tak taková to je úleva. A já ho měl na zádech 25 let.

Nevím, co tvoří Vaši zátěž a co naplňuje Váš batoh tou tíhou, ale ať je to cokoliv, nestojí to za to abyste to sebou vláčeli. Rozhodnutí je, ale samozřejmě na Vás. Můžete to dále žít, nebo to ze sebe shodit.

Jak? Už víte. Najděte si nějakého terapeuta metody RUŠ a pusťte se do toho.  15 let se zabývám osobním rozvojem, vyzkoušel jsem kde co, od koučinku přes šamany a Ayauhuascu v Peru, vše mnělo něco do sebe a pomohlo mi, ale mám pocit, že nic není tak přímočaré, efektivní  a trvalé jako RUŠka. A proto jí také dělám. Navíc je tady, nikam nemusíte jezdit.

Přeji Vám krásné a lehké životy. Jednoho dne, až se dostatečně odlehčíte, zjistíte, že máte křídla a můžete létat, dělat cokoliv. Samozřejmě pocitově .o))

Comments

comments

Share This