Je to úžasné hřiště tady na této Zemi. Všichni tady máme vše, co potřebujeme. Opravdu všichni. Dnes jsem byl běhat v parku a potkal jsem kamarádku, která se mnou sdílela nějaký problém, který jí trápí, a tak jsem si chvíli povídali a opět jsme na to narazili. Na co? Na to, proč se to děje.
Proč zažíváme trápení, bolest, lítost proč zažíváme beznaděj, ve které nedokážeme pomoci těm, které máme rádi. Proč trpí zvířata, proč lidé, a proč já? Proč je na nás ten nebo onen takový? Každý máme nějaká svá trápení a každý jsme si asi někdy položili tu otázku PROČ? A naše logika a mysl začala hledat, pídit se, analyzovat, spojovat, uvažovat, a často na to i přišla. A vesměs byla úplně vedle!
Například jednoho mého kamaráda bolely záda, a když jsme si o tom povídali, tak nejhorší na tom bylo, že se té bolesti nedokáže zbavit. Logika hledá, kdy to začalo, s čím to souviselo, kdy se to projevuje, kdy je to nejhorší, kdo za to může. A tak logika třeba přišla na to, že to má od té doby, co zvedal těžké věci a něco mu tam škublo. Aha, tak to je ono, něco se mi tam pokazilo – posunulo se atd. Navíc logika přijde na to, že se to zhoršuje, když prší, takže vyvodí důsledky, že to voda zhoršuje, a pak také, když zvedáte těžké věci. No jo, tak to musím k doktorovi, prozíravější k masérovi a ještě více prozíravější a uvědomělí hledají, jak to souvisí s tělem a co jim tím tělo chce říct. Třeba, že si toho moc nakládají na záda- to je taky logické, že? Když mne bolí záda… A protože to bolí už dlouho, tak bude logickým závěrem, že si toho na svá bedra berete příliš už dlouho. Tak to bychom měli. No jo, jenže výsledek jako u kamaráda je, že to už řadu let řeší a je to všechno na prd. Bolí to stejně. Tak moje otázka, co je na tom všem nejhorší – No to, “že se toho do prdele nemůžu zbavit”. Pokud jste pozorní, zaznělo to v rozhovoru už podruhé. Na začátku a teď znovu. Tak a teď k věci. Takže PROČ to má?
Láska vítězí, láska nepotřebuje bojovat. Je jako světlo, které nebojuje s tmou, prostě jen je a svou přítomností prozařuje tmu, stejně tak jako v přítomnosti lásky mizí strach, nenávist, zlost, lítost a další zatěžující emoce. Vnímáme, že potřebujeme do svých životů přidat více lásky. Všechno co děláme okořenit láskou. Nejde o vnější podmínky ale o esenci lásky, kterou můžeme prozářit každé naše slovo a každý náš čin, který nás neviditelnými nitkami sounáležitosti spojuje s druhými. Ale jak to udělat? Jak milovat toho kdo nám ublíží? To nejtěžší na světě je poznat sám sebe. Poznat kdo ve skutečnosti jsme pod maskami osobností a ega. Poznat pro co jsme skutečně přišli jako průzkumníci na tento svět.
Krásné video od Wingmakers které se toho všeho dotýká. A pokud se dodíváte až do konce věřím, že pochopíte jak aktivovat lásku, jak přizvat ctnosti srdce, které jsou právě tou esencí lásky do svého života a proč to vlastně dělat.
Dnes ráno byla taková mlha, že jsem viděl jen pár kroků před sebe a tápal jsem na cestě, kterou pravidelně chodím se synem do školy. V tu chvíli mi to došlo. Když přijde mlha do našich hlav, je to úplně stejné. Vše, co bylo před tím tak jasné, je zastřeno, a my nechápeme, jak se to jen mohlo stát. Znáte také ten pocit? Pro něco jsme se v životě rozhodli, přesně jsme věděli, co chceme, co je potřeba udělat, měli jsme jasno, cítili jsme radost, nadšení a zaplavila nás ohromná energie. Pak se něco ale stalo. Ani nevíme pořádně co. Jen cítíme, že to není jaksi ono, že je to jiné, než to bylo. Jasno vystřídal zmatek, nadšení – strach, jistotu nahradily pochybnosti. Co se to stalo?
Přišla mlha. Vše co bylo tak jasné, je najednou zastřeno. A s mlhou a zastřením přichází nejistota a strach. Někdo se může ptát, odkud se vzala, odkud přišla? Jak dlouho tady bude a co tady dělá? Někdo se začne rozčilovat, nechce mlhu a tak se s ní snaží bojovat. Nic z toho ale není podstatné, navíc nemůžete vyhrát nad mlhou, jen plýtváte svou energií. Někdo to zase vzdá. Uvěří tomu, že to byl jen sen, že to v co uvěřil, není skutečné, najednou to nevidí, a proto to neexistuje.
Tak jako v přírodě se objevuje mlha, tak se objevuje i v našich životech. To se prostě stává, je to součást života. A co s tím, když se objeví?
Ruskému vědci prof. Konstantinu Korotkovovi se za pomoci bioelektrografického fotoaparátu podařilo zachytit moment, kdy duše opouští tělo umírajícího člověka. Fotografie, pořízená metodou vizualizace uvolňovaného plynu, pokročilým postupem navazujícím na známou Kirlianovu fotografii, ukazuje, jak z těla postupně odchází životní síla.
Podle Korotkova nejdříve opouští životní síla (duše) hlavu a oblast pupíku. Nejdéle se naopak zdržuje v oblasti srdce a rozkroku. Korotkov také zaznamenal, že v případě násilné a neočekávané smrti lidský energetický systém zasáhne takový zmatek, že se duše vrací zpět do těla i po jeho smrti. Důvodem může být přebytek nevyužité energie.
V následujícím rozhovoru se prof. Korotkov důkladně zabývá energií lidského těla a způsoby, jak ji zvýšit.
Dnes ráno jsem dostal email o škodlivosti těch zdravých jogurtů Danone, apod. A tam jsem se dozvěděl něco, co už dávno dobře vím. A v podobných situacích, kdy se dozvíme a uvědomujeme si, že jsme byli klamáni záměrně, opakovaně RE KLAMOU, reagujeme často jedním univerzálním způsobem. Pojďme si spolu na chvíli zahrát. Schválně si ho přečtěte a já vám nakonec řeknu, co se ve vás dělo, jaké emoce se ve vás ozvaly a proč. No a schválně jestli to uhodnu? Jde tady totiž o něco mnohem důležitějšího, skrytého za tím vším. (Pokračování textu…)
