Jednou řekl jeden moudrý a velký muž, kterého si vážím. “Starejme se sami o sebe. Kdybychom se všichni starali o sebe nejlépe jak umíme, tak by bylo o všechny na světě dokonale postaráno.”
Jenže my se furt snažíme zachránit ten svět venku a někoho v něm, chceme u toho vypadat dobře a přitom to děláme v pravdě hlavně pro sebe. Jen proto abychom se pak konečně vevnitř cítili v klidu. Jenže ono to nefunguje. Je to jako se dívat do zrcadla, kde se nám nelíbí co vidíme a tak se snažíme změnit zrcadlo. I kdybychom ho rozmetali na milión kousků, uvidíme se ve vodní hladině, v odrazu výkladní skříně, v oku druhého a opět se nám nebude líbit co vidíme. Nekonečně, do té doby, dokud to nezměníme, nebo nepřijmeme na sobě. Pokud bychom se postarali o sebe a o svůj klid, uklidili si na svém písečku, tak bychom pak nalezli ten klid nejen v sobě, ale i venku.
Moc pěkný článek na toto téma, který se mi objevil v emailu sdílím, protože je velikým zamyšlením a inspirací. Autor je neznámý a o to víc mu děkuji.
ÚVAHA Proč jsem neadoptovala dítě v Africe? A proč nezachraňuji deštné pralesy?
My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa. Jenže…
Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unesená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. (Pokračování textu…)
Krásné a velmi inspirující k tomu, abychom nereagovali, ale důkladně přemýšleli před tím, než budeme jednat, protože člověk může ve zlomku vteřiny všechno ztratit a pak toho po celý život litovat.
POUŽÍVAT vs. MILOVAT
Přitom co muž leštil své nové auto, jeho šestiletý syn vzal kámen a udělal do auta rýhy. Rozčilený muž chytil dítěti ruku a několikrát ho přes ní udeřil; aniž by si uvědomil, že má v ruce hasák. Kvůli četným zlomeninám přišlo dítě v nemocnici o všechny prsty. Když pak uvidělo svého otce, s bolestí v očích se ho zeptalo: „Tati, kdy mi ty prsty dorostou?“ Muž zažíval velkou bolest a nemohl mluvit. Šel zpátky ke svému autu a mockrát do něj kopnul. Zničený z toho, co udělal, si pak sedl před auto a díval se na škrábance; dítě tam napsalo ‘MILUJI TĚ, TATI’. Druhý den muž spáchal sebevraždu.
Hněv a láska neznají hranic; zvol si to druhé, abys měl krásný a příjemný život…
Věci se mají používat a lidi se mají milovat. Ale problém dnešního světa je, že lidi používáme a věci milujeme. Dobře si tuto myšlenku zapamatujte: Věci máme používat, ale lidi máme milovat. Hlídejte si své myšlenky; stávají se z nich slova. Hlídejte si svá slova; stávají se z nich činy. Hlídejte si své činy; stávají se z nich zvyky. Hlídejte si své zvyky; stává se z nich charakter; Hlídejte si svůj charakter; stává se z něj osud.
Jednou, když jsem šel ze školy, uviděl jsem kluka ze třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice.
Myslel jsem si: “Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba.!” Já měl naplánovaný celý víkend – párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne. Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě.
Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: (Pokračování textu…)
Dnes ráno byla taková mlha, že jsem viděl jen pár kroků před sebe a tápal jsem na cestě, kterou pravidelně chodím se synem do školy. V tu chvíli mi to došlo. Když přijde mlha do našich hlav, je to úplně stejné. Vše, co bylo před tím tak jasné, je zastřeno, a my nechápeme, jak se to jen mohlo stát. Znáte také ten pocit? Pro něco jsme se v životě rozhodli, přesně jsme věděli, co chceme, co je potřeba udělat, měli jsme jasno, cítili jsme radost, nadšení a zaplavila nás ohromná energie. Pak se něco ale stalo. Ani nevíme pořádně co. Jen cítíme, že to není jaksi ono, že je to jiné, než to bylo. Jasno vystřídal zmatek, nadšení – strach, jistotu nahradily pochybnosti. Co se to stalo?
Přišla mlha. Vše co bylo tak jasné, je najednou zastřeno. A s mlhou a zastřením přichází nejistota a strach. Někdo se může ptát, odkud se vzala, odkud přišla? Jak dlouho tady bude a co tady dělá? Někdo se začne rozčilovat, nechce mlhu a tak se s ní snaží bojovat. Nic z toho ale není podstatné, navíc nemůžete vyhrát nad mlhou, jen plýtváte svou energií. Někdo to zase vzdá. Uvěří tomu, že to byl jen sen, že to v co uvěřil, není skutečné, najednou to nevidí, a proto to neexistuje.
Tak jako v přírodě se objevuje mlha, tak se objevuje i v našich životech. To se prostě stává, je to součást života. A co s tím, když se objeví?
Dnes ráno jsem dostal email o škodlivosti těch zdravých jogurtů Danone, apod. A tam jsem se dozvěděl něco, co už dávno dobře vím. A v podobných situacích, kdy se dozvíme a uvědomujeme si, že jsme byli klamáni záměrně, opakovaně RE KLAMOU, reagujeme často jedním univerzálním způsobem. Pojďme si spolu na chvíli zahrát. Schválně si ho přečtěte a já vám nakonec řeknu, co se ve vás dělo, jaké emoce se ve vás ozvaly a proč. No a schválně jestli to uhodnu? Jde tady totiž o něco mnohem důležitějšího, skrytého za tím vším. (Pokračování textu…)
