Je krásné sledovat, jak si libujeme v hledání viníků. Nic tak člověku nepomůže, jako najít viníka. Cítím se blbě, tak to na někoho musím co nejrychleji hodit. Ono se mi pak náramně uleví. To si alespoň často myslíme. Opak je sice pravdou, no ale co. Skutečné příčiny svých trápení a problémů jsme nevyřešili, a tak nás zatěžují a trápí dále. A v tomto rozmanitém vesmíru, se vždy najde někdo, nebo něco, co nám bude ochotně hrát to naše divadlo. Opravdu se zaposlouchejte do mluvy lidí, jak si stěžují tamhle na šéfa, na souseda, na manželku, na politiky a na bůh ví co všechno, co může za jejich blbé pocity. V podstatě většina lidí se o ničem jiném ani nebaví. Dokonce to vypadá často i logicky a pravdivě, ale pravda je úplně jinde. Třeba sousedka, které má strašné migrény a bolesti hlavy, si přichází stěžovat na hluk, který dělá rodina nad ní a jí z toho málem může prasknout hlava. Máme viníka, bolí mne hlava – můžou za to Ti darebáci, co tak hlasitě dupou. Jasné. No hlava sivce bolí dále, sousedé taky s hlukem nějak nepřestávají a když ano, tak jako na potvoru venku začnou sekat trávu a o nový zážitek je hned postaráno. No ale alespoň víme z čeho to máme .o)) Tedy myslíme si. Skutečnost je úplně jiná. (Pokračování textu…)
Krásné a velmi inspirující k tomu, abychom nereagovali, ale důkladně přemýšleli před tím, než budeme jednat, protože člověk může ve zlomku vteřiny všechno ztratit a pak toho po celý život litovat.
POUŽÍVAT vs. MILOVAT
Přitom co muž leštil své nové auto, jeho šestiletý syn vzal kámen a udělal do auta rýhy. Rozčilený muž chytil dítěti ruku a několikrát ho přes ní udeřil; aniž by si uvědomil, že má v ruce hasák. Kvůli četným zlomeninám přišlo dítě v nemocnici o všechny prsty. Když pak uvidělo svého otce, s bolestí v očích se ho zeptalo: „Tati, kdy mi ty prsty dorostou?“ Muž zažíval velkou bolest a nemohl mluvit. Šel zpátky ke svému autu a mockrát do něj kopnul. Zničený z toho, co udělal, si pak sedl před auto a díval se na škrábance; dítě tam napsalo ‘MILUJI TĚ, TATI’. Druhý den muž spáchal sebevraždu.
Hněv a láska neznají hranic; zvol si to druhé, abys měl krásný a příjemný život…
Věci se mají používat a lidi se mají milovat. Ale problém dnešního světa je, že lidi používáme a věci milujeme. Dobře si tuto myšlenku zapamatujte: Věci máme používat, ale lidi máme milovat. Hlídejte si své myšlenky; stávají se z nich slova. Hlídejte si svá slova; stávají se z nich činy. Hlídejte si své činy; stávají se z nich zvyky. Hlídejte si své zvyky; stává se z nich charakter; Hlídejte si svůj charakter; stává se z něj osud.
Zvuk mne fascinuje. Je s námi neustále. Neustále nás obklopuje, doprovází, ovlivňuje a neustále jej vytváříme. Tak mnoho dokáže, a tak málo o něm víme. Na tomto videu není úžasné jen to, že zvuk je třeba tou cestou k antigravitaci, ale hlavně jde vidět i to, co je pro mne nejpodstatnější. Nejen, že nás zvuk ovlivňuje, on nás vlastně vytváří. Tak, jako kapka mění tvar se zvyšující se frekvencí, tak i my se měníme se zvyšujícími se frekvencemi. A jde také vidět, že frekvence, na kterou není kapka připravena, jí zničí. Tedy vlastně nezničí, jen to kapka neustojí a změní svůj tvar – zásadně. Tak jako nás nemůže nic zničit, jen můžeme změnit zásadně tvar. Ale i nadále budeme existovat, tak jako voda v kapkách, my v kapkách vědomí. Vědecky bylo prokázáno i to, že u rakovinových buněk při aplikaci tónu H-480 Hz dochází po několika minutách působení k jejich destrukci, explozi. Zdravé buňky jsou přitom nedotčeny. Zvuk je úžasný a náš organismus má ohromnou schopnost se dolaďovat na určité frekvence. Můžeme za pomocí jednoduchých zvuků a frekvencí pracovat na zvyšování svých frekvencí, které budou pozvedat a rozšiřovat naše vědomí, tak jako už to dělali například i 3 000 let před n. l. žáci školy mystérií Horova oka v Sakkáře, ve starověkém Egyptě. Pod speciálně navrženou pyramidou byly různé místnosti s velkým množstvím různě velikých alabastrových nádob, které tam byly nalezeny, a ty naplněny vodou vytvářeli permanentně ve spolupráci s frekvencí pyramidy zvuk o určité frekvenci. Ti kteří v těchto místnostech pobývali nebo meditovali, tak byli prostupování a měněni tímto zvukem. Jak jednoduché a účinné. My dnes nemáme pyramidy a asi těžko doma najdete spousty alabastrových nádob, ale máme zase jinou techniku, která je poměrně jednoduše schopna zvuky o různých frekvencích vyrobit. A navíc máme jednu úžasnou technologii a nástroj neustále sebou, tedy jaksi v základní výbavě každého z nás. Ano jsou to naše hlasivky, které se mohou rozesvučet všemi možnými frekvencemi. A jste to vy, kdo ovlivňuje jakými. Jestli to budou ty prospěšné frekvence nebo naopak ty destruktivní.
Pěkné probouzející video. Nejlepší otroctví je to ve kterém si lidé neuvědomují že jsou otroky. Nejlepší vězení je to ve kterém si vězni neuvědomují, že jsou vězni a tak dále nechtějí utíkat. Není potřeba žádných ostnatých drátů, žádných hlídačů. Nikdo nechce zdrhat. A tak si vesměs den co den zkrášlujeme to své vězení, tu pověsíme obrázek, tu vymalujeme celu a připadáme si, že to má tak nějak smysl. Pěkná iluze. Jednoho dne jsem si uvědomil, že nic z toho co jsem kdy udělal nebylo mimo zdi vězení. I ta nejvznešenější myšlenka jen pozvedala a zkrášlovala vězení. To mne vcelku dostalo a také probralo. A to probudilo mne. A to vězení nepostavili jiní. Bylo to vězení, které jsem si vytvořil sám. Sám sebe jsem věznil spoustou myšlenek o tom kým jsem, nebo nejsem. Co mohu a nemohu. Jaký je a není svět a lidé v něm. A tak to máme všichni. Naši ohromnou krásu a sílu požírá spousty sebeznehodnocujících programů a myšlenek. Pak je teprve systém. Vnímám, že jsme tak zahleděni do sebe a do svých každodenních problémů, které si vytváříme v honbě za těmi papírky, že nemáme čas vidět větší obraz. Nemáme čas zaobírat se něčím větším, když přece máme problém. A proto jedno velké ANO. Každý musíme začít od sebe. Osvobodit svůj vnitřní svět, pak se probudíme v tom vnějším a budeme vidět realitu, která je realitou a nejen naši iluzí. Ten vnější svět vždy byl, je a bude odrazem nás samotných, krát miliardy lidí. A každý v něm vidí to co potřebuje pro svou hru a pro své probouzení. Můžeme svůj život vnímat jako cestu vlakem, kde se obtížně mění směr, protože koleje už jsou postavené a výhybky jsou jen jednou za čas, navíc to postavil někdo jiný. Nebo jej můžeme vnímat jako plavbu lodí, kde můžeme změnit směr každým okamžikem. Je to na nás. Jen se musíme chopit kormidla. Tak příjemnou plavbu.
Láska vítězí, láska nepotřebuje bojovat. Je jako světlo, které nebojuje s tmou, prostě jen je a svou přítomností prozařuje tmu, stejně tak jako v přítomnosti lásky mizí strach, nenávist, zlost, lítost a další zatěžující emoce. Vnímáme, že potřebujeme do svých životů přidat více lásky. Všechno co děláme okořenit láskou. Nejde o vnější podmínky ale o esenci lásky, kterou můžeme prozářit každé naše slovo a každý náš čin, který nás neviditelnými nitkami sounáležitosti spojuje s druhými. Ale jak to udělat? Jak milovat toho kdo nám ublíží? To nejtěžší na světě je poznat sám sebe. Poznat kdo ve skutečnosti jsme pod maskami osobností a ega. Poznat pro co jsme skutečně přišli jako průzkumníci na tento svět.
Krásné video od Wingmakers které se toho všeho dotýká. A pokud se dodíváte až do konce věřím, že pochopíte jak aktivovat lásku, jak přizvat ctnosti srdce, které jsou právě tou esencí lásky do svého života a proč to vlastně dělat.
