Pěkné probouzející video. Nejlepší otroctví je to ve kterém si lidé neuvědomují že jsou otroky. Nejlepší vězení je to ve kterém si vězni neuvědomují, že jsou vězni a tak dále nechtějí utíkat. Není potřeba žádných ostnatých drátů, žádných hlídačů. Nikdo nechce zdrhat. A tak si vesměs den co den zkrášlujeme to své vězení, tu pověsíme obrázek, tu vymalujeme celu a připadáme si, že to má tak nějak smysl. Pěkná iluze. Jednoho dne jsem si uvědomil, že nic z toho co jsem kdy udělal nebylo mimo zdi vězení. I ta nejvznešenější myšlenka jen pozvedala a zkrášlovala vězení. To mne vcelku dostalo a také probralo. A to probudilo mne. A to vězení nepostavili jiní. Bylo to vězení, které jsem si vytvořil sám. Sám sebe jsem věznil spoustou myšlenek o tom kým jsem, nebo nejsem. Co mohu a nemohu. Jaký je a není svět a lidé v něm. A tak to máme všichni. Naši ohromnou krásu a sílu požírá spousty sebeznehodnocujících programů a myšlenek. Pak je teprve systém. Vnímám, že jsme tak zahleděni do sebe a do svých každodenních problémů, které si vytváříme v honbě za těmi papírky, že nemáme čas vidět větší obraz. Nemáme čas zaobírat se něčím větším, když přece máme problém. A proto jedno velké ANO. Každý musíme začít od sebe. Osvobodit svůj vnitřní svět, pak se probudíme v tom vnějším a budeme vidět realitu, která je realitou a nejen naši iluzí. Ten vnější svět vždy byl, je a bude odrazem nás samotných, krát miliardy lidí. A každý v něm vidí to co potřebuje pro svou hru a pro své probouzení. Můžeme svůj život vnímat jako cestu vlakem, kde se obtížně mění směr, protože koleje už jsou postavené a výhybky jsou jen jednou za čas, navíc to postavil někdo jiný. Nebo jej můžeme vnímat jako plavbu lodí, kde můžeme změnit směr každým okamžikem. Je to na nás. Jen se musíme chopit kormidla. Tak příjemnou plavbu.

Comments

comments

Share This