“Dědečku a může se lhát? Ano děvče, lhát klidně můžeš, jediný komu nikdy nesmíš lhát, jsi ty sama. “
Tato věta kterou si pamatuji z nějakého filmu ve mně silně rezonuje. Ve svém vývoji se nacházíme vždy na určitém stupni. Celkem je 5 stupňů vývoje lidské bytosti.
Na prvním stupni, tom nejnižším, člověk má problémy, ale neuvědomuje si, že je má. Na tomto stupni není možná žádná změna a jedinec žije své problémy dále. Takový člověk na vás, jak vtipně podotkl přítel, kterému jsem za mnohé vděčný, zakladatel metody RUŠ Karel Nejedlý, bude řvát se slzami v očích, že žádné problémy nemá a že je úplně v klidu.
Znáte to, když přesně víte, za čím jdete, je to hračka, nic není problém, překážky na cestě, pokud vůbec nějaké jsou, hravě překonáváte a tak rychle dojdete do cíle. A k tomu je skvělým pomocníkem a nástrojem právě koučink. Ujasnit si, co já to vlastně chci, vytvořit silnou vizi, nakopnout se pro to, určit první krok na cestě a vyrazit. V opačném případě, když ale nevíte, tak jak to většina lidí má, co chcete, tak je každý problém dobrý na to abyste nezačali.
Na co je ale koučink vyloženě krátký?
Na myšlenky zatížené nepříjemnými pocity, kterým říkám iluze, nebo negativní programy – viry, které jsme si uložili hluboce v sobě a často o nich ani nevíme. Oni se pak stávají těmi podvědomými záměry, kormidelníky naší lodi, určující naši realitu, i přes to, že se na vědomé úrovni s koučem, nebo bez něj, nadchneme pro cokoliv.
Dám příklad z praxe, kdy za mnou přišel klient na ochutnávku koučinku a toho nejvíce zatěžovalo, že v práci obchodníka si nevydělává tolik, kolik chce.
Mnoho své energie věnujeme vnímání reality a neustále i když to víme, zapomínáme, že ji vytváříme. Přesně tu realitu, kterou vnímáme, vytváříme. Ano je to tak. Neustále dokola. Pokud něčemu věříme, přesně to vytváříme a bude se nám to dít. Vědci zkoumající částice, nejmenší prvek hmoty, se učí poslouchat, aby lépe viděli. Ano čtete správně.
.jpg)
