Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

 

Je krásné sledovat, jak si libujeme v hledání viníků. Nic tak člověku nepomůže, jako najít viníka. Cítím se blbě, tak to na někoho musím co nejrychleji hodit. Ono se mi pak náramně uleví. To si alespoň často myslíme. Opak je sice pravdou, no ale co. Skutečné příčiny svých trápení a problémů jsme nevyřešili, a tak nás zatěžují a trápí dále. A v tomto rozmanitém vesmíru, se vždy najde někdo, nebo něco, co nám bude ochotně hrát to naše divadlo. Opravdu se zaposlouchejte do mluvy lidí, jak si stěžují tamhle na šéfa, na souseda, na manželku, na politiky a na bůh ví co všechno, co může za jejich blbé pocity. V podstatě většina lidí se o ničem jiném ani nebaví. Dokonce to vypadá často i logicky a pravdivě, ale pravda je úplně jinde.
Třeba sousedka, které má strašné migrény a bolesti hlavy, si přichází stěžovat na hluk, který dělá rodina nad ní a jí z toho málem může prasknout hlava. Máme viníka, bolí mne hlava – můžou za to Ti darebáci, co tak hlasitě dupou. Jasné. No hlava sivce bolí dále, sousedé taky s hlukem nějak nepřestávají a když ano, tak jako na potvoru venku začnou sekat trávu a o nový zážitek je hned postaráno. No ale alespoň víme z čeho to máme .o)) Tedy myslíme si. Skutečnost je úplně jiná. (Pokračování textu…)

Co má společného záměr a potřeba na velkou?

Co má společného záměr a potřeba na velkou?


Co je to záměr? A co má společného s potřebou na velkou? Mnoho. Už teď prozradím netrpělivému čtenáři, že to první, co mají tyto dvě zdánlivě nespojitelné věci společného, je jednoduchý fakt. A to ten, že bez nich by náš život dost dobře nebyl možný. Záměr je naše vnitřní síla – rozhodnutí, které nás naviguje na cestě životem. Například, dva mají stejnou těžkou nemoc, ale jiné záměry. Jeden má záměr „budu se léčit“ a druhý „budu zdravý“. Ten první se dlouhé roky léčí, ale výsledky nic moc a ten druhý se brzy uzdraví. Rozhoduje o tom právě jejich záměr.  Potřebu na velkou vysvětlovat nemusím, to každý zná. A co tedy mají společného?

V nedávné době mi pomohla si to uvědomit taková veselá příhoda, o kterou s s vámi rád podělím.

Byla sobota a já něco nakupoval, zrovna jsem vycházel z potravin a chystal se do elektra. V  tom se ozvalo bříško s informací, že bych si měl pospíšit, že je něco na cestě. No tak si říkám: „ještě to elektro“, a pak pojedu zpět na chaloupku, kde vykonám onu oblíbenou úlevnou činnost. Znáte to, není nad to se dobře vy… Pak ještě po cestě autem se bříško připomnělo a já vyhodnocoval, jestli to zvládnu až na chaloupku, nebo bude rozumnější se začít poohlížet po nějakém vhodném místě pro vykonání této potřeby. Jenže jsem si říkal, tady to bude jen nějaká ušmudlaná benzínka, tak raději to vydržím. (Pokračování textu…)

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

Rozhovor s  Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce.

Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou – pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: “Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi.” Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: “Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.
– Kam půjdeme po tomto životě??
–  Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.
 – Jak to myslíte: “Když se ti zachce”?

(Pokračování textu…)

Používat vs. Milovat

Používat vs. Milovat

 

 

 

Krásné a velmi inspirující k tomu, abychom nereagovali, ale důkladně přemýšleli před tím, než budeme jednat, protože člověk může ve zlomku vteřiny všechno ztratit a pak toho po celý život litovat.

POUŽÍVAT vs. MILOVAT

Přitom co muž leštil své nové auto, jeho šestiletý syn vzal kámen a udělal do auta rýhy. Rozčilený muž chytil dítěti ruku a několikrát ho přes ní udeřil; aniž by si uvědomil, že má v ruce hasák. Kvůli četným zlomeninám přišlo dítě v nemocnici o všechny prsty. Když pak uvidělo svého otce, s bolestí v očích se ho zeptalo: „Tati, kdy mi ty prsty dorostou?“ Muž zažíval velkou bolest a nemohl mluvit. Šel zpátky ke svému autu a mockrát do něj kopnul. Zničený z toho, co udělal, si pak sedl před auto a díval se na škrábance; dítě tam napsalo ‚MILUJI TĚ, TATI‘. Druhý den muž spáchal sebevraždu.

Hněv a láska neznají hranic; zvol si to druhé, abys měl krásný a příjemný život…

Věci se mají používat a lidi se mají milovat.
Ale problém dnešního světa je, že lidi používáme a věci milujeme.
Dobře si tuto myšlenku zapamatujte:
Věci máme používat, ale lidi máme milovat.
Hlídejte si své myšlenky; stávají se z nich slova.
Hlídejte si svá slova; stávají se z nich činy.
Hlídejte si své činy; stávají se z nich zvyky.
Hlídejte si své zvyky; stává se z nich charakter;
Hlídejte si svůj charakter; stává se z něj osud.

 

Úžasné video – kapka se vznáší á mění formu díky zvuku

Zvuk mne fascinuje. Je s námi neustále. Neustále nás obklopuje, doprovází, ovlivňuje a neustále jej vytváříme. Tak mnoho dokáže, a tak málo o něm víme. Na tomto videu není úžasné jen to, že zvuk je třeba tou cestou k antigravitaci, ale hlavně jde vidět i to, co je pro mne nejpodstatnější. Nejen, že nás zvuk ovlivňuje, on nás vlastně vytváří. Tak, jako kapka mění tvar se zvyšující se frekvencí, tak i my se měníme se zvyšujícími se frekvencemi. A jde také vidět, že frekvence, na kterou není kapka připravena, jí zničí. Tedy vlastně nezničí, jen to kapka neustojí a změní svůj tvar – zásadně. Tak jako nás nemůže nic zničit, jen můžeme změnit zásadně tvar. Ale i nadále budeme existovat, tak jako voda v kapkách, my v kapkách vědomí. Vědecky bylo prokázáno i to, že u rakovinových buněk při aplikaci tónu H-480 Hz dochází po několika minutách působení k jejich destrukci, explozi. Zdravé buňky jsou přitom nedotčeny. Zvuk je úžasný a náš organismus má ohromnou schopnost se dolaďovat na určité frekvence. Můžeme za pomocí jednoduchých zvuků a frekvencí pracovat na zvyšování svých frekvencí, které budou pozvedat a rozšiřovat naše vědomí, tak jako už to dělali například i 3 000 let před n. l.  žáci školy mystérií Horova oka v Sakkáře, ve starověkém Egyptě.  Pod speciálně navrženou pyramidou byly různé místnosti s velkým množstvím různě velikých alabastrových nádob, které tam byly nalezeny, a ty naplněny vodou vytvářeli permanentně ve spolupráci s frekvencí pyramidy zvuk o určité frekvenci. Ti kteří v těchto místnostech pobývali nebo meditovali, tak byli prostupování a měněni tímto zvukem. Jak jednoduché a účinné. My dnes nemáme pyramidy a asi těžko doma najdete spousty alabastrových nádob, ale máme zase jinou techniku, která je poměrně jednoduše schopna zvuky o různých frekvencích vyrobit. A navíc máme jednu úžasnou technologii a nástroj neustále sebou, tedy jaksi v základní výbavě každého z nás. Ano jsou to naše hlasivky, které se mohou rozesvučet všemi možnými frekvencemi. A jste to vy, kdo ovlivňuje jakými. Jestli to budou ty prospěšné frekvence nebo naopak ty destruktivní.

Share This