Krásné a velmi inspirující k tomu, abychom nereagovali, ale důkladně přemýšleli před tím, než budeme jednat, protože člověk může ve zlomku vteřiny všechno ztratit a pak toho po celý život litovat.
POUŽÍVAT vs. MILOVAT
Přitom co muž leštil své nové auto, jeho šestiletý syn vzal kámen a udělal do auta rýhy. Rozčilený muž chytil dítěti ruku a několikrát ho přes ní udeřil; aniž by si uvědomil, že má v ruce hasák. Kvůli četným zlomeninám přišlo dítě v nemocnici o všechny prsty. Když pak uvidělo svého otce, s bolestí v očích se ho zeptalo: „Tati, kdy mi ty prsty dorostou?“ Muž zažíval velkou bolest a nemohl mluvit. Šel zpátky ke svému autu a mockrát do něj kopnul. Zničený z toho, co udělal, si pak sedl před auto a díval se na škrábance; dítě tam napsalo ‘MILUJI TĚ, TATI’. Druhý den muž spáchal sebevraždu.
Hněv a láska neznají hranic; zvol si to druhé, abys měl krásný a příjemný život…
Věci se mají používat a lidi se mají milovat. Ale problém dnešního světa je, že lidi používáme a věci milujeme. Dobře si tuto myšlenku zapamatujte: Věci máme používat, ale lidi máme milovat. Hlídejte si své myšlenky; stávají se z nich slova. Hlídejte si svá slova; stávají se z nich činy. Hlídejte si své činy; stávají se z nich zvyky. Hlídejte si své zvyky; stává se z nich charakter; Hlídejte si svůj charakter; stává se z něj osud.
Tvá nemoc nebo problém za tebou přišel, aby Ti ukázal co v sobě máš nevyřešeného. Není to soupeř, se kterým je třeba bojovat a porazit ho, je to přítel a partner, informace – je to zpětná vazba, která Ti oznamuje, že ses někde vychýlil z kurzu, z rovnováhy a harmonie. Je to kontrolka Tvého auta, která svítí, aby Tě upozornila a nasměrovala Tvou pozornost tím správným směrem.
Bojuješ snad s blikající nebo svítící kontrolkou v autě ? Vezmeš kladívko a rozmlátíš ji, potvoru jednu blikající, aby si už od ní měl klid? Nebo před ní chceš utéct, a tak jí přelepíš, nebo se díváš jinam, aby si ji neviděl? Nebo to obkecáš a říkáš si “no to je jen kontrolka, to se nic neděje, však auto zatím jede”? Nebo to hodíš na druhé? “Ať s tím někdo něco udělá, vždyť mě tady svítí kontrolka a to se mi nelíbí. Někdo by to měl vyřešit, něco s tím udělat.” Můžeš použít všechny tyto neúspěšné strategie, ale asi správně tušíš, že problém, který Ti ta kontrolka signalizuje, přetrvává a časem se ozve s větší urputností a razancí a bude Ti znepříjemňovat život o to víc. Bude žadonit o vyřešení až to jednou bude tak silné, že už to nebudeš moci ignorovat. Vesmír prostě použije silnější páku. Ne snad proto, že by Tě neměl rád. Právě naopak, protože Tě miluje a chce Ti pomoct se toho zbavit. Jenže Ty děláš mrtvého brouka.
Uvnitř nás žijí dva lidé. Jeden se jmenuje negativní Ego. Je to jen pojem. Nejsme to my, je to jen naše představa o nás samotných, vytvořená na cestách životy v interakci se světem a s druhými lidmi. S touto představou jsme se ztotožnili a tak si myslíme, že jsme tou představou. Ta představa říká: Jsem tím co MÁM, jsem tím co DĚLÁM, jsem tím co si o mne druzí myslí. Neustále porovnává to, co mám a to, jaký jsem s ostatními a tím vytváří naší hodnotu. V této představě jsem odděleni jeden od druhého, od života a zdroje, od boha. A v tomto oddělení neustále soutěžíme se vším a všemi o svůj díl koláče. To je vědomí EGA. Ale tak to být nemusí a v pravdě není.
Pracovat se přece musí. Chodím do práce protože potřebuji vydělat nějaké peníze. Potřebuji se nějak uživit. Potřebuji nějak přežít. Pokud si toto říkáte, zkuste si položit jiné otázky!
K naplněnému životu vedou jiné otázky. Jako kouč je často dávám klientům.
