Byli jsem jako lidstvo klamání mnohými nepravdami, které formovali náš pohled na svět a život samotný. Tady je další nad kterou se ani nezamýšlíme a může vše převrátit na ruby.
Symbolizuje jí obrázek níže, který změnil můj pohled na svět a na celý můj život. Uvědomil jsem si díky němu, proč když čehokoliv v životě dosáhnu a cítím, že už mi to nic nedá, nemám se co naučit a mohl bych z toho začít těžit jako mnoho ostatních, tak to opustím, jdu dále a začínám se opět učit něco nového od začátku. Nemůžu odolat tomu vnitřnímu napětí, které mne žene dále. Teď už to chápu a toto poznání, proč se to děje a co mne to vlastně žene dále, mi dává klid. Vše je tak jak má být, jen neznáme celý příběh.
Pokud Vás to zajímá, můžete se podívat na toto video, ze kterého obrázek pochází a které vám řekne daleko více.
Ptáte se, co to má znamenat?
Slunce není středem naší galaxie a pevným bodem, okolo kterého obíhají planety naší sluneční soustavy v kruhu jak nám to bylo vždy ukazováno a vysvětlováno. Slunce letí v naší galaxii s celou sluneční soustavou a okolo něj rotují planety a vytváří spirálovitý pohyb. Stejnou spirálu, kterou symbolizuje naše DNA. Jak nahoře, tak dole. Nejmenší část a symbol života, kterou má každý organismus stejný, je DNA opět SPIRÁLA. Pohyb naší sluneční soustavy, také SPIRÁLA.
A náš život? Kruh, nebo spirála? Pro mne jasný výsledek : ŽIVOT = SPIRÁLA = POHYB = VÝVOJ
Kruh = NEMĚNNOST = STAGNACE
V kruhu děláme stále stejné věci a tak dosahujeme stejných výsledků a nerosteme, nevyvíjíme se. Ve spirále děláme věci nově, jinak. Dostáváme se do stejných situací, ale reagujeme v nich jinak. Rosteme a vyvíjíme se spolu s celým vesmírem, ve kterém platí jediná jistota.
Nikdy to nebude stejné a zítra to bude jiné, než dnes. Vše je v pohybu a my s tím. Ať chcete nebo ne.
Jak to ovlivňuje naše životy? Hlavně mít něco stabilního, jistoty, pevný bod ve svém životě. Pak vytvoříme pevný bod okolo kterého se v životě začínáme motat v kruhu. Pak, už si to ani neuvědomujeme a jsme jako křeček v kleci, který se snaží někam doběhnout, ale čím více běží, tím více jen roztáčí klec. On sám pak stojí na místě.
Vnitřně jsme hnáni stejnou silou, která pohání naši zemi a s ní celou sluneční soustavu. Takže pokud se snažíme být v kruhu, vzrůstá v nás napětí. Životní síla která chce pohyb, versus síla naší mysli, která tomu nerozumí a chce jistotu, chce, aby vše bylo tak jako dříve, stejné.
Sami si položte otázku: Ve které své životní oblasti se necítím dobře a připadám si lapen v kruhu?
Kde jsem se zastavil? Kde se nevyvíjím? Chci to změnit? Jak?
Je to jednoduché. Stačí, udělat něco jinak. Nejprve ve svém myšlení a cítění, kde to vše začíná a ze kterého vychází naše akce. Hlavně vystoupit z kruhu. A pokud na to ještě nemáme sílu, nedělejme si starosti. On nás k tomu život později dokope sám. Všichni dozráváme. Pokud je to teď nepříjemné trochu, bude to pak nepříjemné hodně, a pokud budeme dále otálet a nic nezměníme, bude to nakonec nesnesitelné. A pak už něco uděláme. Někomu stačí pošťouchnutí, někdo potřebuje postrčit a někdo čeká na kopanec.