Každého nás asi nabíjí mocná energie stromů a přírody stejně jako mne. Všichni víme, co s námi udělá odpoledne strávené v lese, v parku v přírodě.Věřím, že to má každý člověk stejné a že by musel být hodně necitlivý, aby nepoznal rozdíl mezi odpolednem stráveným třeba v nákupním centru a odpolednem stráveném v parku nebo v lese. Co nás uklidňuje, dává nám sílu a nabíjí nás? Kde zažíváme pocity krásy, lásky a naděje? Co nás na druhé straně unavuje, kde se cítíme vystresovaní, unavení a bez energie?
Často považujeme spousty věcí ve svém životě za samozřejmost, a pak až ve chvíli jejich ztráty si mocně uvědomíme, jak byla tato samozřejmost křehká a jak je třeba těžko nahraditelná. To platí stejně když ztratíme své zdraví, přijdeme o někoho blízkého a najednou si uvědomíme, že to, co tady bylo a bylo to pro nás zcela automatické, tady najednou není a ohromně nám to schází. Ano, jako lidé si často uvědomujeme hodnotu toho, co nás obklopuje a co máme, až tehdy, když o to přijdeme nebo to právě ztrácíme. Někdy už je pak, jak sami asi dobře víte, pozdě.
A proto bychom měli častěji věnovat pozornost a energii těm důležitým věcem, lidem, událostem a místům v našem životě hned teď, neodkládat to na později, protože zítra už to může být vše úplně jinak.
Není samozřejmostí, že máme kolem sebe krásná místa, parky a lesy, a není také samozřejmostí, že tady dlouho budou. Je na nás, abychom je chránili a dávali jim energii. Byl jsem v Peru, kde jsem viděl ohromný prales a přes hodinu jsem jej pozoroval z výšky 8 nebo 10 km a neviděl jeho konec. Stále jen jedna velká zelená plocha. Říkal jsem si, to je neuvěřitelné, jak je tady příroda rozlehlá. Tohle nemůže člověk jen tak zničit. A za pár desítek let se nám podařilo zničit už jeho velkou část. To jsem pak viděl na vlastní očí. Rozlehlá holá místa. Já vím, říkáte si asi “prales je daleko a mne se netýká”. Daleko více na mne tlačí to, kde seženu peníze na novou televizi, ledničku nebo něco do ní. Tlačí na nás kultura, kterou jsme onemocněli. Pokud máte ale ještě alespoň kousek zdravého selského rozumu, je vám jasné, že se vás to týká.
Zaujal mne v tomto směru článek Petra Chobota o akutní potřebě a nutnosti udržovat posvátné háje na našem území a území Evropy. Jsou to právě místa, která, jak se v článku dočtete, vždy byla a budou místy čistoty a ohromné energie, která nám pomáhá zvládat těžkosti našich životů a sehrají důležitou roli v našich životech. My tu energii sice nevidíme, stejně jako nevidíme vzduch, který díky těmto stromům a místům dýcháme. Věřím, že nikdo rozumný nepochybuje o jeho důležitosti pro naše životy. Stejně tak je důležitá energie těchto míst, i když ji nevidíme. Můžeme jí přeci cítit, když na těchto místech jsme a to je dostatečné. Cítím, že je mou povinností šířit tyto informace dále, aby se o nich dovědělo více a více lidí a mohlo si udělat svůj vlastní názor. Informace, které jsou často záměrně zatajovány a překrucovány. Informace o naší opravdové historii, o našich kořenech, o našem lidském údělu, o tom, co se skutečně kolem nás děje. Důležité informace pro každého člověka, kterému není lhostejný osud naší lidské rodiny a naší planety.
Článek najdete zde. Je opravdu hodně výživný a má tendenci otevírat oči a probouzet .o)