šnek„Až“ budu mít ….(dosaďte si, co chcete),  pak budu opravdu šťastný.

Ruku na srdce, jak často si toto říkáte?
Až budu mít lepší práci, partnery, zdraví, peníze, dům, přátele, více času…., pak budu šťastný…
Pak dřeme a honíme se za tím našim snem. A jak to dopadá?

Jaká je vaše zkušenost? Co vás čekalo na tom místě, když jste tam došli? Z mé zkušenosti jenom další “ AŽ „. Viděl jsem a bavil se se spoustou „úspěšných lidí“, kteří dosáhli svých snů a kde kdo by jim mohl závidět, když se podíval na ten vnější svět, který je obklopoval. Jenže zvenku vypadáme všichni tak nějak lépe než zevnitř. Když jsem se s těmi lidmi bavil, zjistil jsem, že nejsou šťastní, a i když by podle všech měřítek být šťastni měli, tak jednoduše nejsou. Stále tam je nějaké další až… A je jedno, kolik toho už dosáhli.
Jednou jsem svému synovi při uspávání začal povídat příběh o zvířátkách, které se rozhodli uspořádat výlet. A ten příběh, který jsem ke mne tak nějak sám přišel, mi pěkně ukázal, jak to s námi vlastně je.


V tom příběhu se zvířátka rozhodli vyrazit na nedaleký kopec, udělat si výlet a užít si toho nádherného výhledu, který je z kopce na celé to jejich krásné údolí.

Vlka napadlo, že by mohli závodit, kdo tam bude nejdříve. Lišku zase, že najde nejlepší cestu. Medvěd, že je třeba po cestě trénovat, aby nezakrněly svaly. Pro zajíce bylo naopak důležité, aby se moc nenadřeli a páv na to, že musí dávat pozor po cestě, aby se neušpinili a došli v celé parádě. Chtěl se přidat také šnek, kterému se všichni smáli, jak je pomalý, a že se nikde nedostane, a tak by prý měl raději zůstat doma.

No, a tak všichni vyrazili. Vlk pelášil, co mu síly stačily, aby byl navrchu co nejdříve.To by byla přeci ohromná ostuda, kdyby nevyhrál. Zajíc koukal, kde by se ulil, kde si mohl na někoho vyskočit a pěkně se nechat poponést s tím, že se bude dívat po nejlepší cestě.

Šnek kousek od startu zrovna míjel voňavou malinu. Byla náramně krásná a vyzrálá. I z té dálky bylo cítit její šťavnatou a voňavou dužninu.Neodolal její vůni a jal se jí ochutnávat.

Mezitím probíhal ohromný závod.

Liška neustále hledala kudy to bude lepší a nejkratší, medvěd zase vybíral cestu, kde mohl odhazovat velké šutry a povalovat stromy, aby se udržel v kondici no a taky ukázal všem svou ukrutnou sílu. Divočák zase furt ryl čumákem v zemi, aby našel něco na zub a páv ten koukal neustále pod nohy, aby nešlápl do bahna. Přece by si nemohl ušpinit tu krásu, kterou na sobě nosí.

To vše se dělo zrovna ve chvíli, kdy šnek užasle pozoroval kapky rosy zachycené na pavučině, jak se v nich odráží ranní sluníčko. Viděl milióny světel, jako by se díval na hvězdou oblohu za dne. Nemohl se odtrhnout od toho pohledu a byl vděčný, že příroda umí vykouzlit tak úžasné scenérie a on je může sdílet.

Celá skupina spěchala, protože se dohodli, že si na vršku dají svačinku a všichni už začali mít pořádný hlad. Chtěli tam být co nejdříve, aby si mohli odpočinout se svačinkou v ruce. Navíc začalo být pořádné horko, protože se zrovínka sluníčko vyhouplo z poza mraků na nejvyšší bod oblohy.

To šnek v tu chvíli právě míjel lesní tůňku a uchvátil ho pohled na tančící vodoměrky, které mu předváděli ten nejpovedenější balet na vodě. Bruslili po ní a skákali, byla radost se na to dívat. Dostal také výborný nápad se trochu ochladit a osvěžit, a tak se v křišťálové vodě hezky potopil a náramně se osvěžil. Byl šťastný, protože to byl nádherný den plný dobrodružství, které by doma asi nezažil. Tam už vše znal, ale miloval tyhle výlety, na kterých může objevovat krásy, které doma nevidí. Možná proto, že už si jeho oči přivykly všem těm zázrakům, které ho zprvu ohromovali stejně jako výjevy, které teď míjel. Ale teď bylo vše jiné.

Pod kopcem už zvířátka funěly z posledních sil a nemohly se dočkat, až budou na vrcholku. Čím se vrchol blížil, tím jejich nedočkavost stoupala. Když nakonec dorazily zvířátka na vrchol unavené a hladové, pustily se rovnou do svých svačinek a hltaly, až si přecpaly svá bříška. Po té vydatné svačince se jich zmocnila únava, a tak se natáhly. Když se probraly, zjistily, že se mezitím pěkně zatáhlo a do údolí není vůbec vidět. Těšily se na ten západ sluníčka, kdy bude zlatě zalito celé jejich údolí a teď viděly jen samé mraky a šeď. Byly pěkně dopálené. Taková snaha a zbytečně.

Mezitím dorazil šneček nadšený s rozzářenými očky a ptal se zvířátek jestli, si také pochutnaly na těch malinách, co je míjely hned u startu. Na to zvířátka odpověděly, že neměly čas na nějaké maliny, protože se staraly o důležitější věci. Když se zeptal šneček lišky, jestli viděla tu nádhernou pavučinu s kapkami rosy třpitícími se jako hvězdy na noční obloze, odsekla mu, že ne, protože byla tuze zaneprázdněna vymýšlením nejlepší cesty. Šnečka mrzelo, že ani zajíček nevěděl nic o krásné lesní tůňce a vodním baletu vodoměrek.

Nedávalo mu smysl, proč jsou všichni tak rozčarovaní a už plánují další výlet, který prý bude daleko lepší, než tento, když si stejně neužili ani tohoto tak báječného. Vždyť to přeci byla úžasná cesta a tolik nového, co na té cestě potkal a zakusil?

Šneček si uměl užít té cesty, a tak ho ani nenapadlo, aby ho mrzelo, že nebyl tak dobrý výhled. Pravda, kvůli výhledu vyrazil na tu cestu,  ale pak bylo na co se dívat a na nějaký výhled vůbec nemyslel. Užíval si všeho, co na své cestě míjel. A byl rád, že díky vidině toho nádherného výhledu vyrazil na cestu. Pak už pro něj byla sama cesta odměnou.

A jak je to na vaší cestě?

 

Ať je stejně jako ta šnečkova plná dobrodružství a krás.

 

Comments

comments

Share This