Jste utahaní, vycucli, připadáte si bez energie?  Jak  získat moře energie?

Jste utahaní, vycucli, připadáte si bez energie? Jak získat moře energie?

Znáte taky ten stav, kdy jste vyčerpaní, vycucli, vychlustli, nemáte energii, chuť do života, vše vás zatěžuje, nevíte jak se dostat k něčemu, co by vás těšilo, udělalo vám radost, každá změna je pro vás neřešitelný problém?

V životě jde o jedno  jediné. O energii.  A my lidi nejsme výjimkou.
Život je v podstatě  energie . A tak když říkáme, „Jsem bez energie, jsem utahaný, vycucli“, tak nás to  velice zatěžuje, protože cítíme, že mít energii, je naše právo ,náš přirozený stav.
Nejvíce si to uvědomujeme, když jsme nemocní a oslabení, v podstatě nemáme energii na to vstát z postele, natož vykonávat běžné věci. To, co je pro nás, když jsme zdraví a máme energii hračkou, se stává, když energii nemáme, neřešitelným problémem. A tak jen bezvládně ležíme v posteli a čekáme, až energie zase bude.

Kdo má více energie, tomu se daří lépe. Zdravotně ale i životně.

Často totiž přesně víme, co se svými životy. Co bychom měli, chtěli udělat, abychom se cítili lépe a měli se PRIMA.  Například se více hýbat, dát sbohem práci které nás nebaví, vzdělávat se, zhubnout, získat nějaké dovednosti, nebo schopnosti.  Když to shrneme, jde  vždy o dvě věci. Za prvé se zbavit něčeho, co cítíme, že nás vyčerpává, zatěžuje. A za druhé získat něco, co nemáme a cítíme, že by se nám díky tomu dařilo lépe.

A vždy když jsem položil lidem jednoduchou otázku, “ PROČ,  TO CO CHCEŠ, NEUDĚLÁŠ“  byla za tím stejná odpověď :

Nemám na to, sílu, energii, nebo odvahu. A opět jsme u energie.

A tak často čekáme a myslíme si, že se to nějak samo změní. Nezmění! Bude nás to vyčerpávat dále z jasných důvodů,  které se dále dozvíte, dokud něco nezměníme.

(Pokračování textu…)

Taky děláte něco, co nechcete, ale neumíte si pomoct?  Naše chování je naprogramované. Že ne?

Taky děláte něco, co nechcete, ale neumíte si pomoct? Naše chování je naprogramované. Že ne?


Je to opravdu neuvěřitelné, znáte to taky? Stává se vám, že uděláte něco, co jste vůbec nechtěli, navíc si uvědomujete, že to děláte často, a nemůžete si pomoci. Prostě se to nějak děje, stane.  Zbudou vám jen pocity hořkosti z toho, že to nemáte pod kontrolou.

Jako třeba mi zrovna teď. Upravoval jsem nahrávku z našeho semináře „Síla Zvuku a čakry“, kde jsme, jako skupina lidí, intuitivně zpívali. Prostě jsme zpívali nepřipraveně, úplně poprvé, jak nás to napadne. Byl to pro všechny moc silný a nádherný zážitek. A když jsem si to dneska pouštěl, žasl jsem nad tou krásou. Dojímalo mne to a už jsem se těšil, jak to lidem pošlu. Jakou krásu jsme vytvořili, a přitom s úplnou lehkostí, bez příprav. Navíc většina z nás si myslí, že neumí vůbec zpívat.  Těžko to popisovat, bylo to tak nádherné, jedinečné. To, jak se vysoké ženské hlasy prolínaly s hlubokými mužskými. Jak vznikaly a zanikaly nové tóny a melodie, a přitom neustále zněl nosný souzvuk.

Ale k věci.

Po úpravě jsem nahrávku uložil a už se těšil, jak to lidem pošlu. Program se mě ještě ptá, jestli chci měny uložit. Volím NE, protože už jsem to přeci uložil jako skladbu na disk. Pak jsem ještě vymazal záznam i ze záznamníku z karty, protože už ho přeci nebudu potřebovat a ať je karta čistá a připravená na příště.

Hledám tu nahrávku v adresáři, kde by měla být, abych jí poslal lidem, ale nemohu ji najít. Tam, kde jsem si myslel, že jsem ji uložil, není. Říkám si: „to přece není možné, někde tady musí být“. A pak mi to došlo. Já uložil jen nastavení,  na které se mne program ptal, ale nahrávku asi ne. Zalívá mne pot, protože mi dochází, že jsem to vymazal a vymazal jsem to i z karty. A protože jsme zpívali intuitivně, tak už to nikdy nebude stejné. Prostě je to jednou pro vždy nenávratně pryč. Napadá mne poslední záchrana,“ možná to bude ještě v koši“. Ne, není. „A je to v prd…“, napadá mne.

Cítím se nějak divně, ale říkám si „ vše se děje, jak má, tak to tak má být. Mělo to být jen zazpíváno a nezaznamenáno. “ V podstatě se to snažím obkecat a namalovat na růžovo, ale nefunguje to. Nepomáhá mi to, cítím se mizerně. Mísí se ve mne pocity smutku, že je to nenávratně pryč. Naštvání, že jsem to neuložil, že je to moje vina, hořkost nad tím, jak se to mohlo stát. Vždyť jsem byl přesvědčen, že jsem to uložil! A ještě pocit, že toto zažívám v poslední době často. Něco zkazím, ale vlastně za to jako by nemůžu, protože mi  v tu chvíli, když jsem to dělal, vůbec nedocházelo, že dělám něco špatně. Tak si říkám, podíváme se tomu na zoubek.  Jelikož jsem terapeutem metody RUŠ  a vím, že za každým blbým pocitem, je nějaký program, tak hledám. Ptám se sám sebe. Co tě na tom tedy tak štve? A konkretizuji své myšlenky. 1.už se to nedá zpravit, je to nenávratně pryč, zničil jsem to – asi největší bolest. Za 2. budou na mne naštvaní, až to zjistí a za 3. všechno zničím. No a za 4. ještě ta hořkost z toho, že jsem si myslel, že to dělám dobře, že nedělám nic špatně…

No a už se mi otevírá situace, kdy mne asi v 10 letech otec zbil za to, že jsem zničil videonahrávku z dovolené z Bulharska. Snažil jsem se sice zapírat, že to já ne. Ale jelikož byl v obraze Bulharska obraz našich dveří – to když jsem tu kameru při jedné mé průzkumné misi po bytě našel a zkoušel jsem natáčet, tak bylo zapírání celkem zbytečné. Takže „ Zničil jsem to, je to nenávratně pryč, už se to nedá zpravit, navíc můj pocit, že jsem nevěděl, že dělám něco špatného, a teď jsou na mne rodiče naštvaní.  Navíc ještě dostávám a táta řve: „Ty kazisvěte, na co šáhneš, to zničíš.“.

Pokud pozorně čtete linii těch dvou příběhů, tak zjišťujete velkou podobnost. Sice jiná situace, ale úplně stejné pocity a myšlenky. Navíc opravdu takové situace zažívám v poslední době opakovaně. Má poslední chyba – nechyba  mne stála si 7 500,-. Vesmír a život nám zrcadlí vnějším to vnitřní. A pak je na nás jestli se rozhodneme s tím něco udělat.

V názvu článku je  „naše chování je naprogramované“. Chápu, že spousta lidí si řekne, co to je za blbost, dělám, co chci. Jsem svobodný. Opravdu?  Myslíme si, že rozhodujeme, ale ve skutečnosti rozhoduje někdo jiný v nás, za nás.  Naše chování je naprogramované.  Velkou výhodou je, že programátorem jsme my!!! Vytvořili jsme je my sami ve spolupráci s rodiči. A tak, jak jsme ty programy, které sedí v našem podvědomí a tahají za nitky situací, života a nechávají nás u toho, abychom si mysleli, že to máme pod kontrolou a řídíme to my, vytvořili, tak je také můžeme změnit. Je to, jako bychom byli kormidelníky lodi, která má zapnutého autopilota, a přitom si vychutnávali, jak řídíme loď a ona opravdu pluje tam, kde míříme. To ale jen v tom případě že je náš kurz v souladu s programem autopilota. Pokud se však dostane náš kurz, do kolize s programem a souřadnicemi autopilota, dochází nám, že loď si dělá, co chce, že to nějak nemáme pod kontrolou a najednou vyplouvá na povrch holá pravda, jak to ve skutečnosti je. A to do té doby, než se cíle autopilota a naše opět sjednotí a my se uklidníme, že to přeci jen pod kontrolou máme a toto bylo nějaké nepochopitelné nedopatření.   A tak se to děje dokola, dokud to nepochopíme, neuvidíme, jak to ve skutečnosti je a nerozhodneme se to změnit. Vymazat nechtěné souřadnice a užívat si tu nejlepší možnou plavbu životem. Jak to udělat, popisovat nebudu. Kdo se rozhodne a je připravený, tomu už se do cesty způsob dostane. Třeba i tady zmíněná metoda RUŠ, kterou používám já.

Tak třeba i ta má chyba nakonec přeci jen k něčemu byla, možná vám bude inspirací. Minimálně vděčnost za to, že jsem si mohl zase uvědomit kousek o sobě, zpracovat si v sobě negace a do budoucna zažívat ještě větší radost z toho, že se mi daří vše, na co sáhnu.

Jak působí zvuk na nás a náš energetický systém?

Jak působí zvuk na nás a náš energetický systém?

V poslední době mne mocně fascinuje a zajímá zvuk.  Zajímají mne hlavně zvuky, tóny a vibrace, které mají tu sílu nás aktivovat, probouzet, léčit. Všechny vyspělé civilizace, které tady byly před námi, se zvukem, matematikou, posvátnou geometrií pracovali na velmi vyspělé úrovni,  ke které se zatím jen pomalu přibližujeme a mlhavě tušíme.Už několikrát jsem měl tu možnost zakusit, že jsme národem teoretiků a rádi opakujeme zažitá dogmata a mnohdy ta, která už jsou dávno vědou zbořena a nahrazena novými. Jenomže my se to takto učili. A když nám říkali, že to tak je, tak to tak přeci je. Jenže ono je to už všechno jinak. Dnešní technika nám umožňuje úžasné věci, například díky Cymatice -vidět zvuk.

violin_cymaglyph1

Je úchvatné pozorovat jak každá frekvence sebou nese určité geometrické tvary známé taky z posvátné geometrie, do kterých je zakódován celý známý život. A aby mohla tato geometrie vzniknout je zapotřebí právě zvuku. Níže můžete vidět jak je zvuk schopen vytvarovat kapku vody do určitého tvaru – geometrie. Díky Cymatice můžeme tuto frekvenci – zvuk vidět viz obrázek vlevo dole a když pak vystavíme této frekvenci hmotu (zrnka písku, nebo vodu) začne se pře uspořádávat a měnit tvar právě podle tohoto vzoru, viz obrázek vpravo dole. Když změníte frekvenci změní se geometrie. Je to úžasné sledovat, jak zvuk ne jen působí na hmotu, ale vlastně jí uskupuje a přeskupuje- vytváří její podobu.

figure52_53 (1)

Díky přístrojům schopným zachytit naše nejjemnější vibrace,  můžeme měřit a vidět stav našich energetických center – čaker a vidět naše jemné pole energie, kterým jsme  všichni obklopeni – auru.  To co bylo kdysi jen otázkou víry a výjimečných schopností je dnes dostupné nám všem. Viz obrázky níže.

Před časem jsem si v souvislosti právě se zvukem, a naší prací s ním, říkal, že by bylo úžasné mít nějakou možnost přímo měřit, jak zvuk působí na naše energetická centra a na nás. Jenže jsem vůbec nevěděl jak. Jak už to tak ale u mne chodí, reakce na mé přání – záměr na sebe nenechala dlouho čekat a na jedné přednášce se objevil úžasný človíček, kterého zajímaly stejné věci a jen tak mimochodem má přístroje, které umí měřit právě stav našich energetických center. Pokud byste měli zájem zjistit jak na tom jste jeho web je http://www.energiesrdce.cz a jmenuje se Radek Kubla.

A tak jsme se s ním i s partnerkou na den sešli, zkoumali a měřili, co dělá zvuk s čakrami a aurou, a jak to vše tedy vlastně je…
Zaměřili jsme se hlavně na měření vlivů dlouhých tónů o určitých frekvencích, které mají nejlepší schopnost harmonizovat. Zejména tibetské mísy, terapeutické ladičky, zpívání samohlásek na určité tónině- frekvenci, a terapeutické lehátko Bodyvawe, které stimuluje zvukem právě jednotlivé čakry.

Co bylo výsledkem? Abych to shrnul, tak síla zvuku se projevovala hlavně v těchto třech směrech.

(Pokračování textu…)

Vliv životních pravd, které v dobré víře vtloukáme svým dětem do hlavy.

Vliv životních pravd, které v dobré víře vtloukáme svým dětem do hlavy.

Jako rodiče to myslíme dobře, dáváme dětem rady do života a mnohdy si neuvědomujeme, jaké katastrofální následky mají tyto životní pravdy, které v dobré víře z naší životní zkušenosti vtloukáme dětem do hlavy. Jaké jsou důsledky takových životních přesvědčení? Podělím se o poslední příklad jednoho známého.

Tak si zrovna krátíme dlouhou chvilku při čekání v servise povídáním. No spíše to bylo poslouchání. A tak pozorně poslouchám, jak se jeho myšlenky a slova převalují přes klasická témata emigrantů, politiky, zkaženého dálničního úseku v Ostravě. Je plný vnitřního hněvu a rozhořčení z bordelu a nespravedlnosti, která tady panuje. Díky mým zvídavým otázkám se dostáváme konkrétněji k jeho životu a začíná se v nich rýsovat jednotná nit, která se jeho životním příběhem táhne. Nejprve má jen slabé kontury, ale za chvíli začíná být stále výraznější. Jeho život je boj s nespravedlností tohoto světa. (Pokračování textu…)

Úvaha – Doma

Úvaha – Doma

Jednou řekl jeden moudrý a velký muž, kterého si vážím. „Starejme se sami o sebe. Kdybychom se všichni starali o sebe nejlépe jak umíme, tak by bylo o všechny na světě dokonale postaráno.“

Jenže my se furt snažíme zachránit ten svět venku a někoho v něm, chceme u toho vypadat dobře a přitom to děláme v pravdě hlavně pro sebe. Jen proto abychom se pak konečně vevnitř cítili v klidu. Jenže ono to nefunguje. Je to jako se dívat do zrcadla, kde se nám nelíbí co vidíme a tak se snažíme změnit zrcadlo. I kdybychom ho rozmetali na milión kousků, uvidíme se ve vodní hladině, v odrazu výkladní skříně, v oku druhého a opět se nám nebude líbit co vidíme. Nekonečně, do té doby, dokud to nezměníme, nebo nepřijmeme na sobě. Pokud bychom se postarali o sebe a o svůj klid, uklidili si na svém písečku, tak bychom pak nalezli ten klid nejen v sobě, ale i venku.

Moc pěkný článek na toto téma, který se mi objevil v emailu sdílím, protože je velikým zamyšlením a inspirací. Autor je neznámý a o to víc mu děkuji.

ÚVAHA
Proč jsem neadoptovala dítě v Africe?
A proč nezachraňuji deštné pralesy?

My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa. Jenže…

Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unesená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky.
(Pokračování textu…)

Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

Jak vlastně fungujeme? A máme viníka…

 

Je krásné sledovat, jak si libujeme v hledání viníků. Nic tak člověku nepomůže, jako najít viníka. Cítím se blbě, tak to na někoho musím co nejrychleji hodit. Ono se mi pak náramně uleví. To si alespoň často myslíme. Opak je sice pravdou, no ale co. Skutečné příčiny svých trápení a problémů jsme nevyřešili, a tak nás zatěžují a trápí dále. A v tomto rozmanitém vesmíru, se vždy najde někdo, nebo něco, co nám bude ochotně hrát to naše divadlo. Opravdu se zaposlouchejte do mluvy lidí, jak si stěžují tamhle na šéfa, na souseda, na manželku, na politiky a na bůh ví co všechno, co může za jejich blbé pocity. V podstatě většina lidí se o ničem jiném ani nebaví. Dokonce to vypadá často i logicky a pravdivě, ale pravda je úplně jinde.
Třeba sousedka, které má strašné migrény a bolesti hlavy, si přichází stěžovat na hluk, který dělá rodina nad ní a jí z toho málem může prasknout hlava. Máme viníka, bolí mne hlava – můžou za to Ti darebáci, co tak hlasitě dupou. Jasné. No hlava sivce bolí dále, sousedé taky s hlukem nějak nepřestávají a když ano, tak jako na potvoru venku začnou sekat trávu a o nový zážitek je hned postaráno. No ale alespoň víme z čeho to máme .o)) Tedy myslíme si. Skutečnost je úplně jiná. (Pokračování textu…)

Co má společného záměr a potřeba na velkou?

Co má společného záměr a potřeba na velkou?


Co je to záměr? A co má společného s potřebou na velkou? Mnoho. Už teď prozradím netrpělivému čtenáři, že to první, co mají tyto dvě zdánlivě nespojitelné věci společného, je jednoduchý fakt. A to ten, že bez nich by náš život dost dobře nebyl možný. Záměr je naše vnitřní síla – rozhodnutí, které nás naviguje na cestě životem. Například, dva mají stejnou těžkou nemoc, ale jiné záměry. Jeden má záměr „budu se léčit“ a druhý „budu zdravý“. Ten první se dlouhé roky léčí, ale výsledky nic moc a ten druhý se brzy uzdraví. Rozhoduje o tom právě jejich záměr.  Potřebu na velkou vysvětlovat nemusím, to každý zná. A co tedy mají společného?

V nedávné době mi pomohla si to uvědomit taková veselá příhoda, o kterou s s vámi rád podělím.

Byla sobota a já něco nakupoval, zrovna jsem vycházel z potravin a chystal se do elektra. V  tom se ozvalo bříško s informací, že bych si měl pospíšit, že je něco na cestě. No tak si říkám: „ještě to elektro“, a pak pojedu zpět na chaloupku, kde vykonám onu oblíbenou úlevnou činnost. Znáte to, není nad to se dobře vy… Pak ještě po cestě autem se bříško připomnělo a já vyhodnocoval, jestli to zvládnu až na chaloupku, nebo bude rozumnější se začít poohlížet po nějakém vhodném místě pro vykonání této potřeby. Jenže jsem si říkal, tady to bude jen nějaká ušmudlaná benzínka, tak raději to vydržím. (Pokračování textu…)

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

Když si něco přeju, žádám to sama od sebe.

Rozhovor s  Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce.

Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou – pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: “Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi.” Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: “Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.
– Kam půjdeme po tomto životě??
–  Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.
 – Jak to myslíte: “Když se ti zachce”?

(Pokračování textu…)

Používat vs. Milovat

Používat vs. Milovat

 

 

 

Krásné a velmi inspirující k tomu, abychom nereagovali, ale důkladně přemýšleli před tím, než budeme jednat, protože člověk může ve zlomku vteřiny všechno ztratit a pak toho po celý život litovat.

POUŽÍVAT vs. MILOVAT

Přitom co muž leštil své nové auto, jeho šestiletý syn vzal kámen a udělal do auta rýhy. Rozčilený muž chytil dítěti ruku a několikrát ho přes ní udeřil; aniž by si uvědomil, že má v ruce hasák. Kvůli četným zlomeninám přišlo dítě v nemocnici o všechny prsty. Když pak uvidělo svého otce, s bolestí v očích se ho zeptalo: „Tati, kdy mi ty prsty dorostou?“ Muž zažíval velkou bolest a nemohl mluvit. Šel zpátky ke svému autu a mockrát do něj kopnul. Zničený z toho, co udělal, si pak sedl před auto a díval se na škrábance; dítě tam napsalo ‚MILUJI TĚ, TATI‘. Druhý den muž spáchal sebevraždu.

Hněv a láska neznají hranic; zvol si to druhé, abys měl krásný a příjemný život…

Věci se mají používat a lidi se mají milovat.
Ale problém dnešního světa je, že lidi používáme a věci milujeme.
Dobře si tuto myšlenku zapamatujte:
Věci máme používat, ale lidi máme milovat.
Hlídejte si své myšlenky; stávají se z nich slova.
Hlídejte si svá slova; stávají se z nich činy.
Hlídejte si své činy; stávají se z nich zvyky.
Hlídejte si své zvyky; stává se z nich charakter;
Hlídejte si svůj charakter; stává se z něj osud.

 

Úžasné video – kapka se vznáší á mění formu díky zvuku

Zvuk mne fascinuje. Je s námi neustále. Neustále nás obklopuje, doprovází, ovlivňuje a neustále jej vytváříme. Tak mnoho dokáže, a tak málo o něm víme. Na tomto videu není úžasné jen to, že zvuk je třeba tou cestou k antigravitaci, ale hlavně jde vidět i to, co je pro mne nejpodstatnější. Nejen, že nás zvuk ovlivňuje, on nás vlastně vytváří. Tak, jako kapka mění tvar se zvyšující se frekvencí, tak i my se měníme se zvyšujícími se frekvencemi. A jde také vidět, že frekvence, na kterou není kapka připravena, jí zničí. Tedy vlastně nezničí, jen to kapka neustojí a změní svůj tvar – zásadně. Tak jako nás nemůže nic zničit, jen můžeme změnit zásadně tvar. Ale i nadále budeme existovat, tak jako voda v kapkách, my v kapkách vědomí. Vědecky bylo prokázáno i to, že u rakovinových buněk při aplikaci tónu H-480 Hz dochází po několika minutách působení k jejich destrukci, explozi. Zdravé buňky jsou přitom nedotčeny. Zvuk je úžasný a náš organismus má ohromnou schopnost se dolaďovat na určité frekvence. Můžeme za pomocí jednoduchých zvuků a frekvencí pracovat na zvyšování svých frekvencí, které budou pozvedat a rozšiřovat naše vědomí, tak jako už to dělali například i 3 000 let před n. l.  žáci školy mystérií Horova oka v Sakkáře, ve starověkém Egyptě.  Pod speciálně navrženou pyramidou byly různé místnosti s velkým množstvím různě velikých alabastrových nádob, které tam byly nalezeny, a ty naplněny vodou vytvářeli permanentně ve spolupráci s frekvencí pyramidy zvuk o určité frekvenci. Ti kteří v těchto místnostech pobývali nebo meditovali, tak byli prostupování a měněni tímto zvukem. Jak jednoduché a účinné. My dnes nemáme pyramidy a asi těžko doma najdete spousty alabastrových nádob, ale máme zase jinou techniku, která je poměrně jednoduše schopna zvuky o různých frekvencích vyrobit. A navíc máme jednu úžasnou technologii a nástroj neustále sebou, tedy jaksi v základní výbavě každého z nás. Ano jsou to naše hlasivky, které se mohou rozesvučet všemi možnými frekvencemi. A jste to vy, kdo ovlivňuje jakými. Jestli to budou ty prospěšné frekvence nebo naopak ty destruktivní.

Share This