Jaké je zakódované poselství pohádek?
Slyšíme hlas svého srdce, který po něčem touží. Ten hlas je umlčován rozumem předhazujícím různé strachy a katastrofické scénáře. Podporován systémem, kulturou a normálností. „Tak to přeci dělají všichni, tak neblbni a buď normální“.
A co nám o tom říkají pohádky? Nějaký chudák, často nepobral moc chytrosti, odchází do světa, aby se tam setkal se svým strachem, charakterizovaným netvorem, drakem, čarodějem, nějakou temnou silou, nebo čímkoliv, co znamená nějakou patálii, nepříjemnost a problémy, kterým by se nejraději všichni ROZUMNÍ vyhnuli. Samozřejmě to ze startu nikdy neví. Ví, že půjde o zkušenosti, ale nemá vůbec páru o jaké. Někdy má i společníky, rozumné chytráky, kteří toho rozumu pobrali více a tak pochopitelně nechtějí jít do těch nepříjemností a tak se ho snaží zlanařit, aby se na to vybodnul a šel snadnější cestou. Jenže ve hře, je ještě často něco, po čem jeho srdce touží – třeba princezna.
A proto se náš hrdina pouští do těch peripetií nahánějících strach a hrůzu, zdolává je a učí se. Získává zkušenosti a také nové přátelé, mnohdy i z říše zvířat či různé kouzelné nadpřirozené bytosti.
Nakonec se chudák vrací jako hrdina obohacený zkušenostmi, novými zázračnými přáteli, nějakou princeznou, nebo dívkou a královstvím k tomu. A co v tom tedy můžeme najít?
